Mlčení jehňátek a Mandinka

Známá teorie vzniku žiraf praví, že se vyvinuly z pterodaktylů a to tak, že pterodaktyl tak dlouho natahoval nohy a krk při přistávání, až mu to zůstalo. Ty parůžky jsou taktéž pozůstatek z oné doby, plné křídy. Jura už v té době odešel.

---

Profesor Kotrschal obdržel cenu jako nejvýznamnější vědec roku. Při svých pokusech, při kterých se dříve zabýval sociálními vztahy ptáků, byl překvapen tím, jak nepatrně se změnil člověčí svět ve vztahu ke zvířecímu, že zvířata, která jsou o 250 miliónů starší, se chovají téměř stejně, jako člověk. Rozdíl je pouze v tom, že my si o tom občas něco přečtem, nebo řeknem. Ale i v tom nám konkurují kafky, nebo papoušci. Pokud nečtou, pak asi jen proto, že je ty kecy v bulváru nebaví

Z jiného soudku. Dříve se myslelo, že lidé po infarktu, nebo mozkové příhodě jsou na tom lépe, pokud mají psa, protože díky němu více chodí ven. Ukázalo se, že to tak není, neboť lépe jsou na tom i lidé, kteří mají rybky, andulky, nebo šneky. Ti,  šneci, se s úspěchem nasazují i na hyperaktivni malé darebáky a to tak, že si je, šneky, vezmou do ruky a čekají, až vystrčí,  šneci, hlavu s růžky z domku. To trvá většinou tak 10 minut a malí uličníci přijdou na to, že i sedět v klidu a čekat může být zábavné a napínavé.

Zvířata, jako terapeuti,  jsou prostě výborná a výbornější. Poznají přesně, jaký problém a jaký rapl s námi cvičí a jsou schopna nám klidnit hormon. Nesmí se však přepínat- není to mašina, která může pořád, protože silné emoce působí na zvíře stejně, jako na nás, ba více. Psi, kteří se takto přepnou, nemusí už nikdy být schopni, tuto práci vykonávat. Žijí například s lidmi, trpícími epileptickými záchvaty a poznají předem, že k záchvatu dojde.

Co bychom byli bez řeči? Koho baví někdo, kdo málo mluví? Užvaněný tlachal, plný blbosti je stále lepší společník, než nemluvný kliďas, který je obratem označen za podivína. Bez řeči bychom byli jen horší zvířata. Bez řečí. A s řečí? To na sebe často prozradíme.