Spaghetti s Freudem na Rynku...
Kdo navštíví Vídeň nejen za účelem nákupu, ale také za účelem zhlédnutí vhodně a umně sestavených kamenů, nevyhne se zřejmě obkroužení tzv. Ringu (rynek odvozen od oného), jenž- jinak než do češtiny přenesený význam "kruhové náměstí"- tu znamená obchvat vnitřního města, tedy centra. Tento "prstenec" byly původně hradby, které se po názorné ukázce vojenské techniky armády Napoleonovi, jak jsou proti dělům k ničemu, zbořily a místo nich vznikla okázalá "ulice", Ringstrasse, na které se nacházejí hlavní symboly města a monarchie, kromě Schönbrunnu, samozřejmě, jeden chtěl mít taky někdy klid, od těch devótních poddaných... A tak je tu Hofburg, hrad, který žádný není, Rathaus, která radnici doopravdy je, Parlament, Opera, Burza... a taky Votivskirche. Pokud máte rádi pseudogotiku, která se měla z čeho učit- neváhejte. Kostel je krásný ze všech stran.
Pokud už vám v této fázi vyhládlo- a to vám vyhládlo, Ring je 5,2 km dokola kolem.... hmmm, záleží na tom, kde začnete.. prostě jste už hladni přijeli, to je jasné, z Východu... (sorry, hihi), pár kroku od Votivskirche je Berggasse. Ano, tam, kde residoval pan dochtor Freud, moravský rodák ;) Freud, kterého znají všichni, kteří už někdy měli, mají, nebo by chtěli mít sex. Ten je totiž příčinou v podstatě všeho ostatního, co vám připadá, jako život... myslím. ;/ Pokud patříte, jako já, k těm, na které platí všechny tři skupiny, můžete zajít do jeho bytu, z kterého je - jako ve Vídni téměř ze všeho- museum. Ale napřed se běžte najíst, ať jste klidnější. A to do pizzerie Valentino, která je téměř naproti. Postará se o vás kuchař z Macedonie, který vám bude rozumět. Možná i chápat... Jeho Spaghetti Carbonara jsou vynikající a pizzu si bez obav můžete dát jakoukoliv. Ale ty spaghetti...přinesl mi je, krásné naservírované na talíři, bylo v nich něco... zvláštního. Ha! Ne Ivan, ale LEHCE podmalované gorgonzolou... česnek, špek, zalité vejcem , jako doprovod slušné bílé víno... :)) Povídám mu, (když mě ještě zachránil před parkovacími šerifkami )- musíš být Ital, je to vynikající- a on- TOHLE Italové neumějí...! :))) No- na jednu stranu drzost, na druhou- Italové jsou strašně konzervativní; nemají moc - nebo vlastně vůbec- smysl pro experimenty. Tak se tu toto jídlo dělalo vždycky a tak to bude i dál. vedle ve vesnici ať si to dělají, jak chtějí- dělají to stejně blbě, říkají. Francouze tak nějak berou, ale ti jsou pry dobří jen proto, že nemají tak dokonalé suroviny a proto museli vymyslet různá vylepšení. Na čemž něco je...
Spaghetti Carbonara jsou velice jednoduché. Zatímco se vaří voda na nudle, osmaží se špek, šunka, kdo co rád. Přidá se česnek, nesmí zhnědnout. Hotové nudle, pokud možno al dente se přidají ke špeku, ke kterému jsme přimíchli trochu gorgonzoly, eventue
lně- můj včerejší úspěšný experiment- přidáme kapary- kdo má rád kyselý akcent v jídle, lahůdka. Všechno promícháme, nezapomeňte přilít trochu vody z nudlí a ve finále přidáme vejce, ale napřed odstavíme pánev z ohně- vejce musí být jen "skleněné", nedodělané. Hotovo- sůl a pepř snad nemusím zmiňovat, to ví každý/a. Po vyhození jdeme do hospody... neee, na tom není co zkazit. :) Jo- gorgonzolu jsem použil gorgonzola mascarpone, ta je sladší a ne tak hustá, jak ta normální, ale egal- jen s ní opatrně..... Ecco.
A to by bylo. Ted si ještě vyplňte celní prohlášení, strčte marky, co vám zbyly, do paštiky, přes adidasky si přetáhněte tulenky a hurá domů... hopsala, tuhle pasáž musím předělat, je to možné, jak ten čas letí, to jsem psal 88'?
A nejezte mi furt ty chipsy....
gif. If We Don't Remember Me
Komentáře
Okomentovat