Píšu tohle, protože si ze mě děláte šoufky kvůli kdoulím a protože sem dal dneska clay video oku a duši lahodící symbiózy města a přírody a taky protože jsem četla komentáře k úvodníku na spřízněném blogu. Lidé často dělají a říkají věci jenom proto, že to tak dělá a říká většina, buď proto, že mít názor nezávislý na převládajícím názoru není pohodlné, nebo proto, že ignorují nepříznivé informace a k tělu si pouští jenom ty, které ho ujišťují o úžasných lidských možnostech, domnívajíce se infantilně, že špatné zprávy se týkají něčeho/někoho jiného, potažmo že se samy nějak vyřeší. Mám tím teď konkrétně na mysli téma životního prostředí. Nevím, kolik lidské arogance příroda ještě snese a nevím, jak přesvědčit jiné ke změně myšlení, začala jsem tedy s revolucí v malém, u našeho domu. Ke změně v mý hlavě přispěla sílící a zásadní nechuť spojovat si potravní řetězec s pojízdnými nákupními vozíky, regály, frontami u pokladen, kamiony, obaly, reklamou, přesun...