Kdoule a tak

Píšu tohle, protože si ze mě děláte šoufky kvůli kdoulím a protože sem dal dneska clay video oku a duši lahodící symbiózy města a přírody a taky protože jsem četla komentáře k úvodníku na spřízněném blogu. Lidé často dělají a říkají věci jenom proto, že to tak dělá a říká většina, buď proto, že mít názor nezávislý na převládajícím názoru není pohodlné, nebo proto, že  ignorují nepříznivé informace a k tělu si pouští jenom ty, které ho ujišťují o úžasných lidských možnostech, domnívajíce se infantilně, že špatné zprávy se týkají něčeho/někoho jiného, potažmo že se samy nějak vyřeší. Mám tím teď konkrétně na mysli  téma životního prostředí. Nevím, kolik lidské arogance příroda ještě snese  a nevím, jak přesvědčit jiné ke změně myšlení, začala jsem tedy s revolucí v malém, u našeho domu.  Ke změně v mý hlavě přispěla sílící a zásadní nechuť spojovat si potravní řetězec s pojízdnými nákupními vozíky, regály, frontami u pokladen, kamiony, obaly, reklamou, přesunem jablek z jihu Afriky do středu Evropy, chemií, hnojivy, éčky, zhušťovadly, protihrudkovadly, barvičkami, antibiotiky, regulátory, konzervanty ... a velká chuť po přirozené chuti, vůni, vzhledu (nejen potravin).... U vědomí těchhle nechutí a chutí se hrabu v zahradě, s pocitem, že to má smysl, a nepřevratným poznáním, že hodně pracovat je skvělý, ale jenom když to člověka opravdu baví, což se mi přihodilo,  a že galejema by byla práce, byť lehoulinká, která leze krkem. Celý život jsem žila ve městě, v bytě, se zemí jen v truhlíkách s lobelkama, teď mám zahradu a letos prvně předvedla, co dokáže. Kloubouk dolů, přírodo, bylo to velkolepé!  Jedli jsme OPRAVDOVÁ rajčata, fazolky, zelí, celer, mrkev, petržel, rukolu, salát, mangold, cukety, jahody, všechny možný bylinky, KDOULE, bobule temnoplodce, mišpuli, ořechy, hrozny, jablka, na mladých stromech a keřích vyrostlo prvních pár mandlí, třešní, broskví, meruněk, jedlých kaštanů, rybízu a fíků; papriky a okurky jsme získali od souseda nefalšovaným bártrem. Že se letos zbláznil kdoulovník, to se holt stane... příští rok budu prudit zase, třeba s mišpulí...

P.S. Prosím neměstské, aby zemědělskou pózu městské paničky přijali se shovívavostí ;)