Müdigkeitsgesellschaft

Nabízím k zamyšlení jednu tezi, nastíněnou v eseji Müdigkeitsgesellschaft, Matthes&Seitz 2010, ve které autor Byung-Chul Han* upozorňuje na úskalí zastřeně probíhající výměny důležitého společenského paradigmatu. Výměny negativistického postoje za postoj positivistický. Han se ve svém výkladu opírá o model výměny paradigmatu, ke kterému došlo v oblasti lékařské imunologie po roce 1990**. Podle nového modelu imunologický systém již nerozlišuje mezi self a nonself - mezi vlastní a cizí, ale mezi friendly a dangerous - přátelský a nepřátelský. Obranný systém podle tohoto nového modelu reaguje diferencovaněji. Positivně vnímá a přijímá cizího vetřelce a reaguje pouze tehdy, když působí nepřátelsky. Vyjádřeno imunologickou terminologií, bylo předešlé století údobím kolektivní úzkostné neurózy. Za studené války se západ obával infekce komunismem a východ kapitalismem. V imunologickém pojetí tehdy společenské režimy - v prostředí strachu před negativním vlivem imunologicky cizího - usilovaly o negaci nepřítele.

---

Obranný systém současné globální společnosti přejímá dispozice nového modelu. Namísto odstraňování negativit represivním dozorem tak zaujímá diferencovaný postoj a postupuje zdůrazňováním positivit. Disciplinovanost doposud prosazovaná represivním tlakem "muset vykonat", ustoupila disciplinovanosti vycházející z pozitivního předpokladu "smět vykonat". Takováto dispozice přináší podstatnou změnu způsobu výkonnostní motivace. Je založena na vypjaté vůli jedince po pozitivním výkonu, kterou Han nazývá agresivním pozitivismem. Ve vědomí jedince se tak stává nepřítelem pouze vlastní nervová konstituce. Není to již nebezpečný cizinec či represivní dozorce, ale vlastní nervová konstituce, když selže tváří v tvář neschopnosti využít nabízené možnosti. Nacházíme se tak v situaci, kdy chceme udeřit nepřítele, ale trefíme vždy sami sebe. Han upozorňuje na souvislost mezi setrvalým aplikováním dnes již neplatné negativistické imunologické ochrany a nárůstem řady neuronálních defektů, jakými  jsou hyperaktivní syndrom,  burnout a borderline či podobné formy depresivních stavů a jejich následků. Jsme vystaveni příbývání onemocněními neuronálního charakteru, kterým doposud neumíme čelit. Ve společenské rovině se doznívání negativistického postoje příkladně promítá do problematiky integrace menšin, a tím do základní složky určující kvalitu demokracie. (Ta je dána, jak známo schopností co nejširší integrace menšin.) Z tohoto pohledu se stává strach z komunismu, islamismu ap. pouze okrajovým projevem tradičního postoje nediferencovaného negativismu. Což také vysvětluje často tak směšně umíněné pátrání po nepříteli. Současně poukazuje na nedostatek nepřátel, kteří jsou nahrazováni konstrukty fantomů sloužících ve formě placebo-nepřátel k uspokojování poptávky těch, kterým je nadále základní určující hodnotou nepřátelství. Byung-Chul Han tak ve svém eseji upozorňuje na ta úskalí společenského diskursu, která odvádí pozornost od možných následků současné agresivně positivisticky vedené globální hyperaktivity. Od nárůstu neuronálních defektů vedoucí k syndromu kolektivní únavy, který může být těžko kýženou utopií.

* Byung-Chul Han prof. Phil. HfG Karlsruhe Müdigkeitsgesellschaft, Matthes&Seitz 2010,

**Viz P.Matzinger, Friendly and dangerous signals: is the tissue in control? ( Nature Immunology, vol. 8, 2007 S. 11-13)