2. Ladies and Gentlemen- The Rolling Stones!

URBAN JUNGLE

Měsíce předem, než nastal den D probíhaly telefonáty, faxy- to bylo před internetem globalis, víte, milé děti?- dojednávaly se podmínky a ty byly tvrdé a exaktní. Ve Vídni byla agentura, která měla všechny velké koncerty pod palcem. Ne, že by jich bylo do té doby nějak moc, ale když, bylo jasno. Praxe z velkého openingu Wiener Festwochen, lepší kondice a absolutní spolehlivost- to a jemné kolísání renomované konkurence nakonec přihrály tento koncert naší firmě. Boss byl nervózní, ale bral to jako závodník- cíl by měl být Formule 1, co většího mužů dělat? Na tom sice nevyděláme, ale budeme mít jméno a prestige. Byl rok 1990 a svět se otevíral.

---

Pár dní jsme se lopotili sami, pár lidí, od píky- tak, jak jsem to chtěl. Nekonečné vzdálenosti na stadionu byly to nejhorší. Snad pátý, nebo který den nevyjel kamión ze zatáčky, ale já... a první kamióny už staly u stadiónu- dva, tři... mělo jich být nakonec 17. Tuny lešení, aparatury, vybavení šaten, catering... Bylo nás 5- a najednou nás bylo 200. Rozdělily jsme se na pozemní a nadzemní personál, na skupiny, vedené profíky, většinou Angličané, Amíci a Australané. Equipment a kamiony většinou z Holandska. Rakušáci a- 22 Čechů. Lidí z mého města, které jsme naverbovali. Přišli více kvůli zážitkům, než kvůli penězům . Po dřině, kterou podle vlastních slov nikdo z nich nezažil, odpadli pouze 2- vyčerpáním. Finančně se to ale též vyplatilo- odvezli si za 4 dny pár českých výplat. Ale nenaříkal nikdo z nás. Tolik k mamonu.

Protože jsem se chtěl dostat do rockového nebe, přidělil jsem se k nadpozemnim vojskům. Začínalo se na zemí, lešením. Trubky byly barevně označeny- a byla to jízda. Stavěla se patra věže, tzv. výtahy, kterými se podávali trubky výš a výš. Tři party dělaly dvě věže a pódium. Měli jsme na to 3 dny, na hrubou stavbu 2. Pomalu jsem se dostával na špici, kde už se chodilo po prknech volným prostorem, zatím asi 10 metrů vysoko. Na to jsem byl ještě zvyklý- z bazénu ;). Trochu mě zarazilo, když mi jeden Anglán druhý den ukázal, že chytat se příčných trubek není moc zdravé- šly totiž bez větší námahy vyrvat- klik...a amen. Vykecal jsem to ostatním. Zraněn byl pouze jeden člověk když spadla při bourání poslední trubka- stojka, kterou nějak už nikdo nechtěl držet. Na celém turné se zabili dva lidé.

Druhý den po pauze- ruce už se nechtěly moc zvedat v loktech- jsme šli pro změnu stavět video stěnu. Je blbe, sedět v rohu dvou trubek, nohama objímat stojku a volně balancovat další trubku asi třímetrovou ve snaze zasunout ji do té, co je mezi nohama...a to všechno v pěti metrech. Možná vám to přijde nudné, ale já na to nějak nemohu zapomenout.

Věž byla ve 22 metrech a přišla zábavná část- zabudovat do ní výtah. Zrovna naproti v domě jeden dělali- několik měsíců. My jsme byli za 2 hodiny hotovka. US boy přišel, zavelel a my zvítězili nad gravitaci. Vysvětlil krok a cak. Krok a cak. Dělalo nás to 5. Kabinu přivezl vozejk. Tím výtahem se pak svezl Jagger, 2 minuty šaškoval nahoře- ale není jistě, že to byl on- a fertig. Další část už se odehrávala v šatně. Ta musela být všude stejná, takže si celé vybavení vozili sebou. Stolní fotbal, automaty i hrací, pohovky, atd atd. I koberec. To už se všude točila Security a přísně dohlíželi na správné označené lidí- alfa, beta, gama ;) pro každý areál extra průkaz. Access all areas, vytoužený BackstagePass všech fanoušků a fanynek... nechci machrovat, známosti, jak tehdy v Mototechně... ;)

Bylo hotovo, 17 trucků stalo prázdných na parkovišti, my kontrolovali poslední detaily, trousilo se první Kamení.. kecám, přijeli na poslední chvíli, Jagger zvlášť v černém busu, ostatní spolu v cadillacu. Jagger má paranoiu, že jej někdo zabije, od Lennonovy smrti se prý dost boji, takže se dělají takové finty, že Security udělá uličku, ta se osvětlí a on pak jde jinudy . Ani se mu nedivím. V Praze dokonce nechtěl vystupovat, když se dozvěděl, že se u nějakého Poláka našla nějaká zbraň...Na doplnění- všichni jsou malincí, ale Jagger je titěrný. Ale pozdravil, byl slušné oblečen, myslím, že to nemůže být špatný člověk... ;)

Stadión se zaplnil, většinou staršími jedinci, takže nenastalo kvičení a i u pódia se dalo ještě volně dýchat. Jedna parta měla to odpoledne volno, protože začínala bourat hned po koncertě, přesto skoro všichni zůstali. A nelitovali. Ty dvě věže byly plně aparatury a tak kvalitní zvuk jsem slyšel jen u Pink Floyd a Davida Bowie. Někde vzadu pomáhalo laxnímu Keith Richardovi pár muzikantů a tři sboristky zaokrouhlily dobrý zvuk celé kapely. Bohužel není záznam z Vídně, vezměte tedy tento, z Barcelony, který je ale téměř identický s tím, co jsme slyšeli my a nakonec i vy v Praze.

P.S. o bouračce jen tolik, že jsem málem spadl asi z 15 metrů po té, co po mě bez varování skoro hodil jeden Anglan kus asi desetikilového železa, když jsem k němu kráčel po prkně nad zemí nikoho. Huj. Po tom celém jsem šel na pivo a dal jsem si nějaké belgické v Krah Krah, hovořil jsem se svými prvními Finkami v životě a po půl lahvi jsem zjistil, že nemůžu vstát. Finkám jsem tedy řekl, že ještě pobudu, byl jsem cool a pomyslel si- je čas, jít se vyspat.

P.S.S. jednou z podmínek pro pořadatelé bylo, že nesmí vydělat víc, než 10% z prodeje lístku- vše ostatní bylo Stones. 46 000 x 600 öS.

P.S.S.S Boss zkrachoval- později. Ale už je zase na nohou. Let's rock and rooooooooooooooooooooooooooooooooooooooll!