Převzato z diskuse Psa
Podobně jako současný Konvičkův antiislamismus vypadalo myšlenkové antisemitské podhoubí na přelomu 19. a 20. století, které čekalo na svou konkrétní politickou realizaci. Židé byli od středověku ostrakizováni nikoli pro svůj národní původ, ale pro své náboženství ("ti, co zabili Krista Spasitele"). Ortodoxní Židé byli navíc vizuálně odlišní (stravovací zvyky, účesy, oblečení, pokrývky hlavy), což věc zjednodušovalo. Jejich protivníky byli věřící křesťané, kteří jimi pohrdali, či je přímo nenáviděli, avšak brali Židy jako lidi. Sice poznamenány kainovym cejchem viny na Kristu, hříšné, ale přece před Bohem rovnocenná lidská stvoření. Židé byli tu a tam utlačováni, tu a tam zažili příkoří nebo lokální živelný pogrom, nicméně vražda na nich byla vždy zločinem. Žid, který přijal křesťanství, byl přijat jako ztracený bratr, který sice zbloudil, ale nakonec našel správnou cestu. Na počátku století, století průmyslové revoluce, velkého rozmachu věd, ústupu náboženství a rozmachu sek...