1. Ladies and Gentlemen- The Rolling Stones!
Nechtěli ti, pro které je hudba víc, než zvuková kulisa při nakupování, při jízdě ve výtahu a jiných činnostech, jednou zažít, jak to chodí v zákulisí, tedy backstage, jak říkají insiders? Zažít jednou celou tu atmosféru od té chvíle, kdy se že zatáčky vynoří první kamión s equipmentem, nebo dokonce být u plánování celé takové akce? A pro někoho, kdo se v tomto prostředí pohyboval delší dobu- co mohlo být větší výzvou, než stadión, v něm 50 tisíc lidí a kapela, která jako jedna z malá tehdy takové stadióny zaplnila? Pink Floyd, Queen, Rolling Stones... Nedvedi :)) - (každá země má své, pro jiné národy nepochopitelné (z)jevy...)
Když jednou během divadelního festivalu můj známý pořadatel koncertu prohlásil, že je vše na dobře cestě ve věci pořádání koncertu R.S, zůstali jsme lehce paf- nic většího se v té době dělat nedalo a on dělal běžné kapely malé a střední. Jeho parketa byly menší festivaly, kapely novější, které sestavila do programu nějaká agentura a vyslala je na turné- zase většinou v rámci festivalu divadelních. Je fakt, že tak jsme měli možnost vidět spousty kapel, které tehdy začínaly, z několika se staly známé, i když spíše alternativní veličiny. Výjimkou byla Sinead O'Connor, tehdy s prvním LP, které hrála dvakrát, aby vyplnila čas a s miminem v zákulisí. Za všechny ostatní Pixies, Leibach, Swans, Elvis Costello, Mission atd., atd.,. Byly to malé haly a to největší, kde se něco takového dalo vyzkoušet, bylo zahájení Wiener Festwochen, divadelnihi, tanečního a hudebního festivalu, který za 60 let svého trvání přerostl do jednoho z největších v Evropě.
(Tuto zprávu jsem např. pro clayie právě našel-
13.6.1979
Bei den Wiener Festwochen dirigiert der US-Rockmusiker Frank Zappa in der Stadthalle die Wiener Symphoniker.
Tedy FZ dirigoval W. symfoniky ve Stadthalle, 15 tisíc lidí právě v rámci tohoto festivalu. To bylo před mou dobou, v té době jsem zrovna intenzívně přemýšlel, jak si udělat nějaký hodně dlouhý výlet ;)
I přes lukrativnější a pohodlnější job jsem samozřejmě neváhal a přijal nabídku- kecám, vnutil jsem se :))-, jednou něco takového zažít. Psal se rok 1990, celá Evropa byla v pohybu a Rolling Stones se narychlo nasměrovali též do Prahy- to je ale jiný příběh, teď je 8 ráno, svítí slunce a nás bylo 5... pět na stadióne pro 50 tisíc lidí. Den D byl vzdálen 120 hodin. Nezdálo se být možné, že se tento kolos zaplní vším, co jsme znali do té doby jen z televize. Jeviště, světla, aparatura- a 46000 lidí. Někde jinde, v jiném městě, jiné zemí , právě bourali scénu, naši scénu, jednu že třech, které se pohybovaly po celém světě.
Seděli jsme na stadióne a čekali ... ne, to ještě není kamión, to je jen malý náklaďák, který přiváží desky na překrytí tartanové dráhy, po kterých budou jezdit tuny materiálu. Jde se na to... ale až příště
;)
Komentáře
Okomentovat