Mišmaš o médiích
1. ledna začalo Maďarsko předsedat EU, v tentýž den tam vstoupil v platnost nový mediální zákon, poněkud kontroverzní, který vyvolal řadu negativních reakcí včetně opatrného pozdvihnutí ukazováku Evropské komise se žádostí o vysvětlení některých pasáží zákona. Orbán přebírající předsednictví slíbil, že zákon předělá, dojde-li eu-komise k závěru, že by tak měl učinit. Komisi se ale takový befel bude asi těžko dávat, když situace v dalších evropských zemích, a to i neposttotalitních, není co se týče médií zrovna růžová. Nejkřiklavější případ je Itálie, kde Berlusconi ovládá televizní stanice, nechává schvalovat zákony bránící bojovat proti korupci a možnost novinářů dostatečně na to poukazovat je omezená. Sarkozy zase zprostředkoval svým kámošům odkoupení řady vlivných deníků, Rakousko teprve nedávno upustilo od některých opatření umožňujících stíhání novinářů a rakouské politické strany pořád zkoušejí, jak kontrolovat veřejnoprávní ORF a tištěná média. Maďarská obhajoba kupříkladu toho, že na volbě mediálních rad výlučně parlamentem není nic neobvyklého, něco je, i u nás se tak děje, a to čistě na stranické bázi. Ohniska cenzury médií se objevují po celé Evropě a EU je zatím víceméně ignoruje, přitom třeba v Itálii by důvod k "tytyty" ne-li rovnou k sankci kvůli porušení svobody tisku byl. http://derstandard.at/1293369850855/Medienknebelung-Ungarn-ist-kein-Einzelfall
Včera tu proběhla diskuse o panu ministrovi Bártovi a o způsobilosti českých žurnalistů býti žurnalisty, souhlasím, že velká česká média jsou myšlením uvízlá v totalitě, to se ale nenapraví stýskáním si na to, co žurnalista smí nebo nesmí říkat a po čem smí nebo nesmí pátrat.... nebo rovnou sepsáním předpisu, který by omezoval žurnalistickou svobodu. Nenapadá mě bohužel zrovna způsob, jak dosáhnout, aby vydavatel/provozovatel cítil odpovědnost za obsah novin a televizních/rozhlasových pořadů a za jejich dopad na formování názoru ve společnosti. Vydávání novin je byznys. Nejlépe se prodává levné, barevné, kýčové zboží, proto tvoří převážnou část mediálního prostoru levné, barevné, kýčové zboží. Obávám se, že u velkých novin neexistuje oddělení byznysu na straně jedné a redakční práce na straně druhé, naopak, jsou to nádoby velmi spojené. A taky: dávno už nežijem v době malých různorodých médií... např. pan Murdoch má pod palcem dvě třetiny všech globálně působících médií, na jeho televize denně kouká přes sto miliónů lidí... z médií se stala byznys-hračka nejrůznějších investorů, kterým je naprosto ukradený, co do těch novin kdo naslintá, hlavně aby nesly. Přitom média hrají v politice velkou roli a..... a....... taky bych nemohla být žurnalistkou, vnímám, že co jsem sepsala, drží pohromadě jen do prvního šťouchnutí, zcelím to teda na závěr slovy pana filozofa Habermase: "Média, zvláště tisk, není obyčejným zbožím... V průběhu samotného čtení novin se mohou vytvářet nové preference, přesvědčení a hodnotové orientace. Vnitřní kompas, jímž se takoví čtenáři řídí, potom ukazuje na ty přednosti, jimiž se vyznačuje nezávislý žurnalismus a které jsou základem respektu, jemuž se těší kvalitní tisk."
Komentáře
Okomentovat