Za mě tu nikdo nepíše :-(

Dneska jsem viděla na jednom domě napsáno: Koukejte, abyste měli, co se vám líbí, jinak se vám bude muset líbit, co máte. Přišlo mi to dobrý, tak jsem si to napsala na složenku od čezu, abych to nezapomněla. Mezi tím, co si člověk přeje a tím, co pak opravdu má, rozdíl bývá. Na těchto diskrepancích jsou založeny obrázkové časopisy ukazující vytuněná auta,  haciendy na opuštěných písečných plážích, dokonalé muže a ženy atd. a podsouvající, jakými muži/ženami máme chtít  být event. jaké muže/ženy máme chtít za muže/ženy. Na fotce ale je vidět jenom zevnějšek, proporce, dlouhé řasy a muskulatura. Co je uvnitř, vidět není, to snad chápete. A vaše představa jde samosebou i nad tělesno. Vysněné vlastnosti milé/milého, dětí, souseda, učitele, zaměstnavatele, zaměstnance, zvoleného politika, opozičního politika, prezidenta..... nebo jejich názory a způsoby chování bývají často v reálu jinde, než jak bychom si to představovali. Z toho pak vznikaj depky, to je jasný. Nevim úplně, kam jsem myslela, že dojdu... nevim jestli je lepší být realista a nečekat příliš anebo jestli to nadnesené přání není motorem života anebo jestli nejsme prostě naprogramování tak, že vlastně toto jemné utrpení z nesplněných přání potřebujeme.

Odfláknutý? Souhlasím a zdravím ;-)