Jede se dál II
V zimní čas je těžší hýřit optimismem, vstává se za tmy a než se člověk rozkouká, je zase tma. Čas fiští rychleji, smrsknut na zalejzání do a vylejzání z postele. Smyslem života je prej hledání toho smyslu. A jestlipak ten smysl hledali lidé stejně před tisíciletíma, ve středověku a dneska, myslim ne... čas a prostor měl lidský rozměr, lidi znali svou vesnici a lidi v ní, kraj kolem, nanejvýš nejbližší město, kam půl dne putovali na trh, nepochybovali, že svět byl stvořen bohy, slovem, z prázdna, temnoty, sice před dávnou dobou, ale to "dávno" bylo představitelné... vesmír trvající miliardy let (a co bylo před ním?) a vzdálenosti měřený na miliardy světelných let... to není lidský rozměr... si to neumim představit... je to důležitý? A čas furt plyne, ty miliardy let co existuje vesmír (a předtim asi taky plynul, co? ne? jo?) a bude plynout i až skončí... do kdy? donekonečna. dík, už je mi to jasný. Konec úvodu. Byl k tomuhle: Mám na ploše přesný čas a čas od času na něj civim. Když na hodiny kliknete, změní se z ručičkových na digitální. Těch lidí, co dělají dvojtečky a těch, co naskakujou do vteřinových digičíslic, je mi obzvlášť líto, a pozoruju, jestli spolupracujou, jestli třeba nechají toho nejvíc vyflusanýho odfrknout a vezmou to na chvíli za něj. Ti digitální hodinoví to taky nemaj jednoduchý, musí je bolet od věčného sezení záda, a kolena... jako mě v tureckým sedu u compu... minutoví to mají relativně nejlepší, ale taky se jim to nelíbí a nervózně podupávají nohou. Kdyby aspoň ti digitální měli barevné balónky jako ručičkoví. Víc teď nevim, koukejte kolik je hodin... pomalu je čas jít na kutě:
Komentáře
Okomentovat