Vertigo

"Only one is a wanderer. Two together are always going somewhere." Vertigo, 1958

gif. If We Don't Remember Me

---

"Pouze jeden je poutník. Dva jdou společně vždy za nějakým cílem." (Nechtěl jsem napsat, že "dva jdou někam", doufám, že z pochopitelných důvodů...)

Stejně zamotaně a zmateně to jde v životě. V životě, který mohl obsahovat válku, nástup komunismu a jeho represe, Pražské jaro, okupaci Československa, pád Berlínské zdi a s ní pád komunismu, Sametovou revoluci a 20 let tápání v jakés takés demokracii a mezitím dennodenní starosti, nákupy, od Pramene do Quelle, z Wartburgu do Audi, z Octavie do Octavie...

Je divné, že slabší povahy, plny obav z budoucnosti, zbaveny jistoty práce a důchodu, se začnou poohlížet po vůdci, po tom jednom, který nediskutuje, ale oznamuje? Ne, na tom není nic zvláštního, příkladu z historie jsou stovky. To, co je na tom špatně je to, že takto závislí lidé, začnou svému vůdci a jeho camarille odpouštět a omlouvat všechno, začnou okamžitě hledat vinu u protivníků, lidí s jiným názorem- tzv. kverulantů. Toto označení používal s oblibou Hitler, stejně, jako označení "dobrý člověk", "dobráci", nebo krasoduch. Speciálně lidé, kteří se hřáli na režimu minulém, jedno jakém, jen zkrátka nespravedlivém, totalitním- jejich nejistota je v podstatě strachem, což vyplývá z jejich velice přizpůsobivé a oportunistické povahy, která si ve svobodných podmínkách neví zcela rady- byla tak zvyklá na příkazy "zhora", které si pak přizpůsobovala, využívala a zneužívala a nazývala to spiklenecky "podmočování zdi"- ono... kradení nezní tak honosné.

To jsme zažili od voličů ČSSD stejně, jako teď od voličů ODS. Zarážející je jen množství lidí, kteří se ani za 20 let nezměnili. Ale o funkci mozku už jsem psal dříve, A on je ten, který rozhoduje- ne naše chvilkové emoce, projevující se třepáním klíči, když to dělají všichni kolem...