Coaching&Supervise
Coaching je moderní slovo. Je to Zeitgeist. Kdo není coachován, není IN. Těchto služeb využívají firmy, rodiny, jednotlivci. Moderátoři a supervisoři a coachové. Máte problémy s vahou? WeightWatchers. Žádné hobby, příliš času stráveného TV gauchingem? Životní poradce vás z toho vytáhne. V praci? Supervise, firma vám ukáže, že o vás stojí, že chce znát váš názor..
Nedávno se objevily informace, že půl hodina spánku v pracovní době zvýší produktivitu práce o... X%, nevím přesně. No? AHA! To je novinka. Dát si dvacet, šlofika- to znali naší otcové a jejich, byla to samozřejmost. Italové, Francouzi- prostě jižané, není pro ně nic samozřejmějšího.
Kam se to tedy vytratilo u nás, v USA? V honění produktivity práce, v optimálním využití pracovní síly, jak se začal moderně nazývat Člověk (To Zní Moc Hrdě), v naplánování času pracovního a volného, spánku a vedlejších povinnosti, spojených se zaopatřením děti a jejich rozplánovaného času. A výsledek? Nemáme čas. Rodiny jsou kaput, lidé si nemají co říct, honička za status quo má přednost přede vším a psychologicky vypracované taktiky- počínaje náboženstvím v nejrannější podobě- nám dokonale namluvily, že pouze a jen skrze práci jsme schopni se vůči okolí definovat jako homo sapiens. Samozřejmě, že v nás ve všech dřímá homo erectus, který docela často vyšumí napovrch, hledajíce zoufale tu jednoduchost života, kterou už znají pouze někteří sedláci, rybáři, umělci, blázni a bezdomovci, tedy lidé, před kterými jsme vždy a všude varování byli, jen to ne, jen nebýt žádný z těhle hladoletů!! Pokud se tedy nestane např. umělec přes noc známým a pohádkově bohatým, pak litujeme, že jsme se nenaučili na ukulele, nebo něco načmárat...
Čas lidi ještě nedávno moc nezajímal- roční doby a noc a den stačily bohatě. Dnes nepředstavitelné. Lidé se rychle a rádi podřídili celé té drezúře, nechali si namluvit, že jen ten, kdo dodržuje všechny ty předpisy, je hodnotný člověk. Důvod? Řád, vlastní důležitost a hlavně smysl života- to vše je obsaženo v řádu, který si vymysleli chytří lidé, aby ty ostatní mohli používat, využívat a zneužívat. A tak nyní pracujeme čím dál více, platíme čím dál větší daně, ergo- vyděláváme méně, dáváme peníze na banku, kde na nich vydělávají jiní a - spíláme těm, kteří se těchto nesmyslů neúčastní do socek, budižkničemu, nefachčenko a hůř, namísto abychom se snažili na tom něco změnit.
Rakouská státní tv ORF přešla na digi-vysílání. Bylo třeba dekodérů. Kdo ho neměl, nechytal, ale platil. Až se našel Němec(!), ve Vídni žijící, který řekl- NE. Nemám, neplatím. Díval se přes analogický satelit na jiné programy. U soudu vyhrál. Od té doby neplatí tisíce Rakušáků, výpadek pro ORF je zatím asi 5 miliónů Euro.
Daň že šampaňského platil každý výdělečně činný. Ten zákon byl nějaké stovky let starý. Nikdo si jej nevšímal. Byl z dob, kdy se k.u.k. monarchie nějak nepohodla s Francii, nebo Ruskem, vím já... Přišla EU, daň musela být zrušena. Pak teprve se lidé divili.
Všichni ti, kteří si myslí, že daně jsou špatně, že socky mají také platit, protože pak budete platit méně, všichni vy, kteří už umíte jen nadávat a kopat kolem sebe- potřebujete coaching. Neboť sami to očividně nejste schopni vyřešit. Potřebujete někoho neutrálního, kdo vás otázkami dovede k centru vaší neschopnosti, vyřešit to, na co denně nadáváte- rodina, sousedí, práce, firma, stát, EU, svět, Universum, Bůh... Hosana! Běž, synu, dcero, nech se vycoachovat a nehřeš více! (A nedržkuj furt a dělej pro to něco !!! ) Amen
Komentáře
Okomentovat