Anna má obavu o naši KrasoDušnou pověst ... tedy:

Darujte, bude Vám dáno...

Pokud někomu něco darujeme- a ono ten tlak nám nedá, něco nedarovat-, projektujeme do toho svoje touhy a přání. Náš narcismus se projeví ve snaze- projevit sebe sama. Od podarování si potom slibujeme vděčnost, uznání, radost, lásku a ještě větší dárek. Nebo aspoň jedno z toho. Kdo daruje, bude bohat, se říká... někde.

V USA jde na charitu 300 miliard dolarů ročně. V Německu, Rakousku a Švýcarsku - tedy v jedněch z nejbohatších zemí na světě- dohromady 6 miliard. Rozdíly sociálních systému v akci. U nás v EU (a Švýcarsku) mají bohatí dojem, že sociální systém pokryje všechno. V USA vědí, že ne.

Dárky plnily svůj účel na počátku lidské společnosti, stejně, jako dnes. Ale také vyvolávají závislosti a nerovnosti. Darovat méně a promyšleně znamená víc. Darovat něco, co ten druhý nemůže "oplatit", není to pravé. Co je nejjednodušší a v dnešní době skoro nejvzácnější- darovat si se svými bližními navzájem čas.... Tak si se popřípadě užijte! Salve!