Autor/čtenář

Čte-li to tu Roman67.... Romane, napadlo mě ještě něco k včerejšímu rozhovoru o psaní/čtení, autor/čtenář, o poslat doprdele/neposlat doprdele... napsala jsem:  každej text má hafo interpretací, vezměte Babičku, někdo ji čte slzíc od začátku do konce nad tou idylou a nejmoudřejší ženou na světě, já tam čtu nafrněnou kněžnu a zvůli panstva a babičku, která jim to žere i s navijákem... vezměte text textů, Bibli, a války, který se kvůli ní vedly... vezměte autory, filosofy, jejichž texty si překroutili totalitní politici, aby mohli páchat nejrůznější svinstva... za to nemůže autor, ale interpret textu... (napsala jsem včera: Čtení je tvůrčí činnost, obecně: každej čtenář si v textech nachází to své, každej má v hlavě jinej klíč k jejich interpretaci, a vy jste na to  napsal: Psaní je tvůrčí činnost, obecně: každej písmák si v textech ventiluje to své, každej ale má zodpovědnost za interpretaci kterou své myšlenky prezentuje... myslím, že to vaše neplatí) ... jinej příklad: když čtu něco od pana prezidenta Klause, sklouzávám často k pocitu, že jde o ironii, o nevážno, o prču, protože si nedovedu dost dobře srovnat v hlavě, že někdo takhle uvažuje... a, pravděpodobně, podvědomě čtu ten text hledajíc, kde bych ho nachytala na obzvláště splichtěných hruškách.... protože jsme každej úplně jinde, na jiný lodi... a pak jsou autoři, kterým rozumím každou větu, a když ne, tak si ji vysvětlím (interpretuju), v tom duchu, v jakým jsme na jedný lodi...  Druhá věc, existuje něco jako "návod" nebo jak to nazvat, jak číst určité texty, nepsaný návod, daný  cajtgajstem, náladou ve společnosti, v grupě, nebo skupinovou averzí, skupinovou hloupostí... třeba když psal za normalizace Havel, nekreativnímu čtenáři se v hlavě rozsvítilo světýlko "bacha, ten náš socialismus má sice nějaký přechodný mouchy, ale nenecháme si ho zesměšňovat nějakým takovým"... a dnes se k témuž autorovi přistupuje s "bacha, ten náš neoliberální kapitalismus má sice nějaký přechodný mouchy, ale nenecháme si ho kritizovat takovým nějakým"... a tak nějak, hádám, se většinově přistupuje k textům... a Bělohradský říká: spíš než kreativnímu psaní mělo by se učit kreativnímu čtení", nezávislému, bez výstražných světýlek, mantinelů a zábran v hlavě...  a ještě: Umberto Eco vymyslel termín "modelový čtenář", to je právě ten čtenář, který s autorem sdílí jednu loď, který používá stejné klíče k interpretaci textu, jako autor, když slova řadil do vět. A tenhle Ecův termín, abych ty cancy nějak uzavřela, lze převechslovat: člověk je text a hledá svého modelového čtenáře a když se to podaří... a žili byli dokud neumřeli a zazvonil zvonec a pohádky je konec... jelitokopytoplatíto ;)