Ekonomové

Kolik je asi na světě ekonomů… odhadem… nevim… určitě několik set tisíc nebo milión… je to obrovská armáda lidí, jistěže nadprůměrně nadaných a bystrých, přesto se z toho nekonečného zástupu prozíravých ekonomů jich dalo slyšet sotva pár, kteří předem ohlašovali tak vcelku logickou věc, že bubliny splaskávají.

---

Je možné, že obor ekonomie si ke studiu vybírají lidé, mající větší sklon k sobectví a tahle jejich tendence je pak při studiu ještě prohlubována? Je možné, že ekonomové razili teorie, zaručující vysoké zisky velmi úzké skupině lidí, protože seděli v dozorčích radách společností a bankovních domů a protože věřit bezmezně tomu, že ceny realit a papírů můžou donekonečna (s drobnými výkyvy) růst, je příjemné pomyšlení? Ekonomové jsou uzavřená, nekomunikující skupina… jste ekonom? ne? cože? sociolog, malorolník, lékárník, obchodník? Filosof?? Tak nám do toho prosimvás nemluvte, nerozumíte tomu, my si to vyřešíme. V rámci skupin, které se uzavírají samy do sebe, dochází k tzv. skupinovému myšlení, které určí nějaká autorita…vůdce sekty, předseda partaje, hlavní ekonom… jak mají všichni v grupě shodný názor, zvyšuje to jejich sebevědomí, cítí se pak jaksi nadřazení, nezranitelní, odmítají odlišné názory a ty, kdo je vyslovují, nazývají škůdci a tupouny…. tím však, jak jsou v rámci grupy uzavřeni vnějším vlivům, přestanou myslet kriticky, začnou se vzdalovat realitě a nakonec ji brzdí. Skupinově myslí členové sekt… nebo lidé žijící v totalitních režimech. Výhodou demokracie je, že myslet nejednotně je dovoleno a mnozí už také chápou, že myslet nejednotně je velmi prospěšné. Přesto, nemohu se zbavit dojmu, že ekonomové v tomto ohledu jaksi ustrnuli, lapidárně řečeno: mají totalitní myšlení. Snad lze jako doklad tohoto handicapu uvést to, jak málo jich poukazovalo na škodlivost neustálého růstu, jednou z mála výjímek byl v Česku ekonom Tomáš Sedláček, jeho knížka Ekonomie dobra a zla byla původně dizertační prací, kterou předtím univerzita odmítla jako nedostatečnou… absolutně nezapadala do skupinového myšlení českých ekonomů, do mainstreamu, vyučovaného na českých vš…

S bublinama a s jejich nafukováním a splaskáváním není konec, poslední bubliny splaskly s extra velkým rachotem a finančníci se se ztrátou na akciových a hypotéčních trzích určitě jen tak nesmíří… jedna krize nikoho nepřevychová a podstatou hráčů je, že chtějí vyhrávat, a budou hledat způsob, jak peníze dostat zpátky… výhodou ostatních… nehráčů… je, že krizi taky zažili a že na povrch vypluly různé finanční fígle a podvody a že dobudoucna, logicky, je potřeba je kontrolovat a regulovat… světoví ekonomové už skupinové myšlení opustili nebo opouštějí, v Česku jsme holt zase trochu pozadu… odposlechnuto od Václava Cílka…. jsem to rychle sepsala, dokud jsem to měla v hlavě...