Na co máte tu hlavu?
Jistě jste si někdy řekli- kde já mám tu hlavu, kde jsem nechala hlavu/rozum, ale zeptali jste se někdy- proč mám hlavu? Jistě, známá odpověď je- abych měl/a kde nosit klobouk, ale legrace stranou, zasmáli jsme se a teď vážně- proč máme hlavu? Lidí a zvířata... dost lehce se to ulomí, hlavně ženy to pořád bolí, máme ji těžkou atd. Tak proč? Nešlo by ten mozek uložit někam jinam, oči na ramena- byly by krásné daleko od sebe- uši na lopatky a nos... někam? Šlo- ale pak bychom tu buď nebyli, nebo bychom nebyli jako specie zdaleka tak úspěšní.
Pokud věříte v kreativismus, nemá cenu číst dále. Bůh stvořil vše za 6 dní, sedmý si dál leháro a bylo zameteno. Pokud jste natolik primitivní a berete darwinismus jako pravděpodobnější, nebo dokonce jediný platný, vězte, že na začátku byla taky tma a pak světlo a pak někdy první formy života, přisáté někde na skále pod vodou. Pak bylo záhodno, vyvinout něco, co chňapalo po vzdálenějších kolemplovoucich a když se vysmekli, chtělo to nějaké nohy, nebo ploutvičky, aby se mohlo závodit, jako o život. Evoluce se rozběhla naplno. Bylo třeba smyslu, aby se jedinec orientoval v rozrůstající se nabídce potravin. Evoluce znala samoobsluhu od prvopočátku. Obsluhu si vymysleli až vyšší tvorové, díky obsahu hlavy. Ale jak došlo- k hlavě? Spiše náhodně. Začalo se totiž lépe dařit speciím, které měly smysly "vepředu"- tedy ne té straně těla, kterýmž to směrem se pohybovaly. Viděly, citily a slyšely dříve jednak jídlo a také nepřítele. Tady se začíná formovat "myšlenka" hlavy- což takhle hlava... řekla si evoluce... Hlava jedinců, kteří se pohybují po čtyřech, je výborná věc. Stačí vykouknout zpoza rohu- netřeba se prozradit celý. A tak dál (i takie tam, usw., etc, a.s.o).
Nás pár, co jsme se už nechtěli dál hrbit před hloupou přírodou a vypnuli se do pozoru, nám byla hlava užitečná na to, že jsme viděli kousek dál a výš, bohužel, jak nám rostl mozek, který se z nějakého neznámého důvodů začal zvětšovat a stával se nejsložitějším nervovým systémem, jaký příroda vyprodukovala- asi proto, aby se nás zbavila- , začaly smysly chřadnout. Mozek kompenzuje naše mizerně schopnosti vidět, slyšet a cítit tím, že o to víc kecáme. A protože si všechno vykecáme, víme, kam nechodit, abychom tam narazili, že cítit s někým může přijít draho a že se proslýchá, že jedna babka povídala...
Na svět přicházíme v polotovaru, nedokončení, instant. Ale už za osumnáct roků vyletíme z hnízda, někteří doslova. Kdybychom měli být dopečení, musely by se s náma chudáci maminky tahat ještě další rok. Takhle vypadnem- a jsme tu, pěkně gumy. Mozek má 1/4 konečně velikosti a musí se ohánět, když nechce skončit u lopaty. Což je mu mimochodem jedno, on si dělá své při jakékoliv práci. Ale teď začíná input/output work out, jak říkáme u nás na Moravě. Jedna vrstva se nabije informacemi a zapíná druhou, která se učí od první a sama jde dál. A dál. A tak dál... Mozku je víc a víc, až dosáhne cca 1,5 kg. Ale je flexibilní- vystačí si i s polovimou, nahradí chybějící části a život může být stejně plný, jako s těžkou hlavou.
Dříve vědci považovali tento pomalý vývoj za nevýhodu lidské rasy, dnes už je jasné, že je to velká výhoda a že jen díky tomu jsme tam, kde jsme, i když- jestli je to doopravdy plus, se teprve ukáže.
Narodit se totiž "dokončení", byli bychom pěkni blbouni. Šimpanz například, který má při narození už asi 40% mozkové hmoty, to moc daleko nedotáhne- pár ksichtu do zrcadla, zmáčknout správný symbol, aby dostal papu a dobrou noc, to by bylo. Prostě jde o ten učební proces a ne o to, kdo bude dřív hotov.
Poselství tohoto příspěvku tedy zní: Mozek toho ví víc, než si myslíte. Není na škodu jej zapnout, než otevřeme ústa.
Komentáře
Okomentovat