Na vodních lyžích do Japonska XX

Den 20 - Tokyo

Kdo by to byl řekl, že ani v Japonsku si člověk nemůže jen tak zajít poslechnout shamisen na živo. Z hotelovýho personálu se nám aspoň podařilo vyloudit informaci o nedaleký prodejně shamisenů, kde by nám třeba poradili líp. Vyklubal se z toho zapadlej malej obchůdek kousek od vlakový stanice Suidobashi. Chlapík, jemuž obchod očividně patří z nás byl nejdřív trochu vykulenej, ale náš zájem o nástroj, hudbu a k tomu trocha lámaný japonštiny mu vykouzlily úsměv na rtech. Předvedl nám různý druhy shamisenů, k čemu se používaj, co je potřeba k hraní. Taky správný držení a k tomu nás naučil jednoduchou japonskou písničku. Něco jako náš Skákal pes, ale mnohem hustější. Na rozloučenou jsme mu jako poděkování darovali pohled a to už úplně roztál. Pak následovala výprava do Ikebukura, nákupní a zábavní čtvrti v severozápadní části Tokya. Hned po Shinjuku druhá nejvytíženější stanice. Navštívili jsme nejvyšší mrakodrap v okolí, s observatoří v šedesátym patře, 251 metrů nad zemí. Díky dobrýmu počasí máme natočenej nádhernej výhled do všech světových stran. Kam až oko dohlédne je vidět jen a jen město. Další v pořadí následovalo Nekobukuro - půl patra jednoho obchoďáku vyhrazený kočičikám. Úplnej kočičí ráj. Za 1000 yenů si sem s nima lidi choděj hrát a mazlit. Je to opravdu japonský. Navíc tam neustále pobíhá přinejmenším jedna z obsluhujících slečen s foťákem nebo kamerou a dokumentuje. Každá z asi dvaceti kočičkek totiž má vlastní facebook, ale už ne natolik šikovný pacičky jako náš Macík, aby si ho zvládli i samy updatovat. Kačenka si přála jít do Butler Café, což je jako Maid Café, ale zaměřený spíš na dámy. Nejvyhlášenější je kavárna Swallowtail, kam vás bez rezervace nepustí. My měli kliku, místečko pro nás našli už za necelou hodinu. To jsme zase někam vlezli. Mezi přítomnýma načančanýma slečinkama a personálem ve smokingu bylo težký nepřipadat si v našich úžasných turistických hadrech lehce "underdressed". Byli z nás naštěstí natolik hotoví, že vše v klidu prošlo. Ačkoli tady zřejmě běloušů moc neviděli, vyštrachali odněkud dokonce i menu v angličtině. Dali jsme si vynikající čaj a výběr z několika dezertů. Hezky vypadaly a dobře chutnaly. Opravdu stylovej interiér, obsluha a jídlo. Vše připraveno přinejmenším na návštěvu britské královny.