Na vodních lyžích do Japonska X
Den 10 - Aso a přesun do Kurokawy
Počasí nám přálo. Na rozdíl od Vyskokých Tater, tady se premává když fouká, jinak se nad vrcholem drží jedovatý siřičitý mrak. Moje noha pořád nebyla stopro, takže jsme až ke kráteru dojeli busem. Vybetonovanej chodníček se zábradlíčkama kolem kráteru - sice trochu ale- činný sopky to určitě jinde než v Japonsku nenajdete. Po troše autobuso-časovo-dopravní logistiky jsme vyšetřili čas a šli jsme dobýt vrchol, ze kterého má být výhled na celý okraj prastarého kráteru, oproti kterému si současná sopka uprostřed jen tak mírumilovně probublává. Plán zhatil mrak.
Do Kurokawa onsenu bohužel vlak nejede, tudíž tam nevede ani žádný příhodný tunel. Vyštrachali jsme se tam busem serpentýnama. Japonské mapy opět zabodovaly a tak místo očekávaných 10 minut jsme šli do rjókanu - tradičního japonského hotelu- půl hodiny. Ještěže máme tak dobrý krosny. Ryókan byl SUGOI! 
Zapadlý v lese v údolí řvoucí říčky. Speciálně kvůli nám asi povolali recepční s marginální znalostí angličtiny, dostali jsme osobní asistentku, královskou večeři na pokoj a pokoj s vlastni horkopramenitou koupelí. Abysme náhodou nebyli málo opečovaní, objednali jsme si na druhý den ještě masáž. Spát jsme šli nacpaní k prasknutí a na futony jsme se roztekli jak horkej pudink.
Počasí nám přálo. Na rozdíl od Vyskokých Tater, tady se premává když fouká, jinak se nad vrcholem drží jedovatý siřičitý mrak. Moje noha pořád nebyla stopro, takže jsme až ke kráteru dojeli busem. Vybetonovanej chodníček se zábradlíčkama kolem kráteru - sice trochu ale- činný sopky to určitě jinde než v Japonsku nenajdete. Po troše autobuso-časovo-dopravní logistiky jsme vyšetřili čas a šli jsme dobýt vrchol, ze kterého má být výhled na celý okraj prastarého kráteru, oproti kterému si současná sopka uprostřed jen tak mírumilovně probublává. Plán zhatil mrak.
Do Kurokawa onsenu bohužel vlak nejede, tudíž tam nevede ani žádný příhodný tunel. Vyštrachali jsme se tam busem serpentýnama. Japonské mapy opět zabodovaly a tak místo očekávaných 10 minut jsme šli do rjókanu - tradičního japonského hotelu- půl hodiny. Ještěže máme tak dobrý krosny. Ryókan byl SUGOI! Zapadlý v lese v údolí řvoucí říčky. Speciálně kvůli nám asi povolali recepční s marginální znalostí angličtiny, dostali jsme osobní asistentku, královskou večeři na pokoj a pokoj s vlastni horkopramenitou koupelí. Abysme náhodou nebyli málo opečovaní, objednali jsme si na druhý den ještě masáž. Spát jsme šli nacpaní k prasknutí a na futony jsme se roztekli jak horkej pudink.
Komentáře
Okomentovat