Na vodních lyžích do Japonska XIII - XVII
Den 13, 14, 15, 16, 17 - Kyoto
Kyoto je nabušený památkama a co tu není minimálně dědictví Unesco tu nemá šanci prodrat se do itineráře běžnýho turisty. My jsme teda povinných pár pavilonů taky oběhli, ale znechucený davama brousili spíš po těch méně navštěvovaných a možná dokonce i hezčích chrámech a zahradách. Mezi tím jsme ochutnali spoustu mači, sladkostí i zmrzlinu z černýho sezamu. Kyoto je pekelně drahý. V sobotu jsme byli u jedný paní na kurzu vaření po japonsku, což spočívalo v tom, že jsme pár věcí nakrájeli a něco málo smíchali. Nejakčnější byla výroba rýžových koláčků daifuku. V neděli jsme pak vyzjistili díky Janě s Honzou, který tam byli den předtím a viděli, že se něco chystá, že v jednom chrámu bude oslava 180.smrtozenin významnýho budhistikýho mnicha. Atmosféra byla unikátní, lifrování japonských turistů dovnitř a zase ven jí ale trochu kazilo. Co určitě stojí za to vypíchnout, je návštěva představení v Gion Corner, kde jsme kromě ikebany, čajovýcho obřadu a hry na koto viděli i tančit maiko. Nádhernej zážitek. Následovala ještě dost těžko skousnutelná dvorní hudba. I přes jazykovou bariéru jsme se zasmáli hrané komedii a ačkoli to nemělo být legrační i loutkové hře. Jednu loutku tu ovládají 3 lidi a vypadá opravdu jak živá. Odcházeli jsme plný dojmů a jako zlatý hřebíček jsme ulovili záběry maiko spěchající někam do noci.
Kyoto je nabušený památkama a co tu není minimálně dědictví Unesco tu nemá šanci prodrat se do itineráře běžnýho turisty. My jsme teda povinných pár pavilonů taky oběhli, ale znechucený davama brousili spíš po těch méně navštěvovaných a možná dokonce i hezčích chrámech a zahradách. Mezi tím jsme ochutnali spoustu mači, sladkostí i zmrzlinu z černýho sezamu. Kyoto je pekelně drahý. V sobotu jsme byli u jedný paní na kurzu vaření po japonsku, což spočívalo v tom, že jsme pár věcí nakrájeli a něco málo smíchali. Nejakčnější byla výroba rýžových koláčků daifuku. V neděli jsme pak vyzjistili díky Janě s Honzou, který tam byli den předtím a viděli, že se něco chystá, že v jednom chrámu bude oslava 180.smrtozenin významnýho budhistikýho mnicha. Atmosféra byla unikátní, lifrování japonských turistů dovnitř a zase ven jí ale trochu kazilo. Co určitě stojí za to vypíchnout, je návštěva představení v Gion Corner, kde jsme kromě ikebany, čajovýcho obřadu a hry na koto viděli i tančit maiko. Nádhernej zážitek. Následovala ještě dost těžko skousnutelná dvorní hudba. I přes jazykovou bariéru jsme se zasmáli hrané komedii a ačkoli to nemělo být legrační i loutkové hře. Jednu loutku tu ovládají 3 lidi a vypadá opravdu jak živá. Odcházeli jsme plný dojmů a jako zlatý hřebíček jsme ulovili záběry maiko spěchající někam do noci.
Komentáře
Okomentovat