Podoteky VOL.6 "Nejen pod dojmem Godunova"

Jak jsem včera v diskusi naznačil, trápí mě obavy z obecné ztráty autorit, která je předpokladem chaosu. Autorit opor demokratické společnosti. Stačí si jen vybavit instituce jednu po druhé a můžeme konstatovat, že jednou z mála, která pokud si renomé nevylepšuje, tedy minimálně ani neztrácí, je Ústavní soud.

Jinak Policie? Asi se shodneme, že čím dál tím víc nic moc a to vinou politizace dvou nejsilnějších stran svádějících boj o silové složky. Ani ona sama, respektive její vedení i samotní policisté, o nichž je, nevím celkem proč, nejspíš ve snaze zavděčit se, zvykem mluvit jako o naprosté většině poctivých a slušných....

Státní zastupitelstvo. Opět stav neradostný a to zejména vinou mocenského boje uvnitř úřadu a opět také vinou našich starých známých politických stran. Obrovskou roli sehrál jako už tradičně náš "kompetentní, nezaujatý, neúplatný a vůbec ne aktivistický tisk".

Soudy. Říká se zahlcené. Snad také líné, nevýkonné, se soudci s naprosto diametrální úrovní právního vědomí a snad i poctivosti. Uváděl jsem tu jeden takový pěkný příklad právního vědomí vedení okresního soudu. I zde zuří mocenský boj, zafungovaly nevyřešené personální otázky, vzájemně se potýkají různé koncepce rozhodování a uplatňování práva, ani struktura se nezdá být definitivní. I zde se negativně podepsaly strany a média.

Parlament se příliš nevymyká hodnocení stavu společnosti. Bláhová je představa, že by snad systém politických stran, organizační struktura stran a její rozhodovací procesy generovaly nejlepší z nás. Nejlepší z nás ani příliš nestojí podstupovat riziko vstupu na politické kolbiště a upřímně řečeno nemají ani příliš mnoho šancí v tom politickém "maslostroji" kamarádů z mokré čtvrti, přítelíčků podnikatelíčků i velkopodnikatelů uspět a propracovat se postupně sítem až nahoru. Nějaká příprava a postupný vývoj politiků od piky je něco, o čem si můžeme zatím nechat něco zdát. Systém "primárek" všech stran je naprosto katastrofální a já tvrdím, že toto je zárodek veškerého zla politiky....

Komunál. Tady platí čím dál víc to, co bylo řečeno v předešlém odstavci, dokonce zopakuji své dávné tvrzení, že největší svinstva se nedějí vůbec na úrovni parlamentu, ale na úrovni obcí.

Kraje, ty jsou kupodivu alespoň prozatím "za bukem".....o jejich činnosti se zatím moc neví, jsou nejmladší a ani se moc neví, o čem všem rozhodují. Nevědí to ani novináři, získávání informací je pro ně moc složité, ty jsou navíc nezáživné, neprodávají moc noviny a přiznejme si, moc jim nerozumějí. Snadněji se loví v parlamentu, statutárních městech a obcích, o nichž je více informací v elektronické podobě na internetu.

Novinářská činnost, a zde se plynule přesouváme ke čtvrté složce moci, se smrskává na pí-ár objednávky politických rivalů, donášení "hotovek" až pod nos a z převážné většiny na opisování jeden od druhého. Šíleným nešvarem je aktivismus novinářů, který z nich čouhá jak sláma z bot...

Úřad prezidenta měl paradoxně i za bolševika jistou úctu veřejnosti, ta ještě stoupla v době Havlově, ale i on společnost od jisté doby stále více rozděloval a některými pochybnými rozhodnutími jméno úřadu degradoval. To velmi kritizoval ještě v exekutivní funkci jeho nástupce, který ovšem zejména po svém druhém zvolení, kdy ani nepoděkoval za odnos na Hrad, vyostřil rozdělení společnosti na nejvyšší míru. Koncentruje se na žabomyší války o témata, která jednak formátem nepřísluší formátu úřadu a která jsou zcela inertní vůči nějaké úsilí týmu okolo hlavy úřadu. Spory, které s takovým sebestředným úsilím medializuje tento tým, se bez toho "kaučují" tu rychlejším jindy pomalejším vývojem jednak v obci vědecké, což je ideální a žádoucí - a pak také stále více rozumně i na úrovni politické. Na té, z které je pinožení těch, co nejsou z opice, sotva viditelné a slyšitelné.

Zatím není desiluze a znechucení veřejnosti vším tak extrémní, aby reálně hrozil chaos, který je schopen pohřbít demokratické instituce a s nimi i svobody, o které by mělo primárně jít. Ty neochráníme "bojem o žárovku" ani "bojem za právo kuřáků kouřit lidem pod nos" což jsou primitivní a zástupná témata za skutečná liberální témata, jejichž řešení je dlouhých dvacet let zbaběle upozaďováno.

Skuteční liberálové mají jednak daleko komplexnější a kritičtější pohled na období

let devadesátých, než naši "liberálové všech liberálů", kteří byvše u exekutivní moci v nejednom případě selhali, ale i daleko více si uvědomují, že "nechaos" (sociální smír je pro některé výraz hodný opovržení) prostě něco stojí. Nelze uplatnit všechno nebo nic......Čím jsou majetkové rozdíly markantnější, a ten růst rozdílů je patrný, tím víc tento "nechaos" pochopitelně stojí. V demokracii jinde než přes většinu vlak nejede.....

------------

autor a METs se zaručují správnost informací v tomto článku.

autor nehodlal být vyčerpávající co do výčtu, protože nechtěl být vyčerpávající. Dobrá výmluva...Také byl vyčerpán a prosí, aby to bylo zohledněno v rámci oponentního řízení...

Tento článek může být překopírován a použit jako plnohodnotná diplomová práce.