Enzensberger: Na obranu normálnosti
Padlo tu včera jeho jméno.... Hans Magnus Enzensberger je německý básník, překladatel, publicista, dramatik, scénárista... odatlovala jsem vám kousky z jeho eseje o normálnosti:
Malý historický slovník pro popsání Normálního člověka: Malý Jarda, Pepík Konzument, Mařenka Nováková... odporně normální, šosácký, pasivní, otupělý, tupohlavý.... kýval, filistr, člověk stádní, buran, šosák... plytký materialismus, omezený obzor, nekulturnost.... lidé masy, konzumní idioti, konformisté.... samým sebou zaviněná nedospělost, přízemní instinkty.... kvásek národa, stádo ovcí, netečná masa... poštvaný, vulgární, zabedněný, zmanipulovaný.... lidé nemyslící dál než den dopředu..... pasivní kolaboranti, zblblé voličstvo, lidský materiál, dělníci ducha a paží... zatuchlost, zapšklost, maloměšťáctví, mlčící většina.... průměrný typ, tuctový člověk, malý člověk.... obyčejní lidé, prostý lid, luza, chátra....
Když toto označení obrátíme, dostaneme autoportrét toho, kdo je vymyslel. Ten, jenž Normálního člověka designuje, jenž rozhoduje o tom, kdo je a kdo není Normální člověk, by tedy byl (mimo jiné) aktivní, citlivý, dospělý, samostatný, komplikovaný, myslel by mnohem dál než den dopředu, řídil by se ušlechtilými pohnutkami, žil by daleko od světa konzumu, ve sféře vznešené zahálky a rozjímání, nedal by se mu upřít jistý formát, nevyskytoval by se ve velkém množství, ani ne po tuctech, nýbrž vždy jen ojediněle a o jeho jméně by si nikdo nedovolil říct něco určitého, jisto by bylo jediné: rozhodně by se nejmenoval Jarda, Mařenka nebo Pepík.
Nemám potuchy, kdo normálnost proklel jako první, ale chtěl tím říct asi toto: Ani mě nenapadne, abych jedním dechem jmenoval sebe a takové jako vy.... nechávám otevřenou otázku, zda stojím mimo normálnost nebo jsem nad ni povznesen... jsem nebezpečná, posvátná, subverzivní osoba, která rozhodně není ochotna držet se vašich zvyklostí, pravidel a dohod. Vy milujete bezpečí, já riziko, vy se spokojíte s common sense, já toužím po daleko, daleko vyšším smyslu. A když se vám to nelíbí, můžete mne stíhat se svou nízkou pomstychtivostí, skrytou závistí.....
Pokud je něco ubožejšího než pohrdání normálností, tak je to její adorace. Demagogové, populisté a poučovatelé vždycky tvrdili, že prostý lid je ušlechtilý, člověk dobrý, bodrý venkovan nezkažený a spoustu dalších pitomostí.... Proto se teď zvedneme ze židlí a vyhlásíme v první instanci tento rozsudek: Každý, kdo chce zkoumat záhady normálnosti, se odsuzuje k pohledu do zrcadla. Z odůvodnění rozsudku citujeme: Ve vlastní hrudi nalézejte, každý podle svého postavení, povolání, věku, původu, pohlaví a prostředí, to, co se marně pokoušíte ignorovat, zapírat, od sebe oddělit: zásoby normálnosti, jež jsou nesmírné, nevyčerpatelné a nevyhnutelné. Buďte rádi! chtěli bychom dodat, než nasadíte uražený výraz, vy jedineční. Dokud ve vás ještě doutná zbytek common sense, dokud úplně obyčejně klopýtáte všednodenností jako netečná masa, dotud nejste zcela ztraceni. Venkoncem se vám nedá upřít jistá podobnost s člověkem.
Komentáře
Okomentovat