Na Virtually jen s oddaností a v předklonu
Na Virtually.....se dějí věci. Kdo není v předklonu, je rázem renegát, třídní nepřítel, jemuž není rovno. Nestěžuju si, stejně na tom je inteligentní a vtipně ironizující S.Š, která působí i na Neffovi....V "pasení po renegátech, ekoteroristech a záškodnících"vyniká Gardnes, Jeducha, Jom a Enigma.
To je servr! Tam můžete uvést fakt kolik chcete i s odkazy na ně, všechno je marné. Reakce jsou nevěcné plky, jaké je znají osadníci Trolola z Neffounova Psa i Raťafáka....Nade všechny vyniká svou "svazáckou stupiditou" Enigma. Posuďte sami její "psychologizující" radu-poznámku:
"psychologická poznámka. Kdybyste byl skutečný člen ODS, které byste byl oddaný, tak byste tímto nepřátelským způsobem proti evidentním ODS - příznivcům nemohl nikdy vystupovat. Ještě se musíte hodně učit"
Když čtu takové věci, tak se mi vybaví koleje v Podolí, kde jsme nacházeli na křídlech skříní po čínských studentech samolepky Velkého Maa....Po tolika letech!!!
Tak takto se tam žvaní. Já sám vím nejlépe, čemu mám být oddaný a čemu ne....u mě to nikdy nebude strana....takové ptákoviny (joj, jak to se páslo...) se hodí na politicko-výchovnou světničku Mladých konzervativců a možná SSO či kajanova Svazarmu....
Pan Gardnes mě tam zase inspiroval k dobovému srovnání s opoziční smlouvou, která infikovala naše politické prostředí. Pan Gardnes píše:
Ani se nedivím, že jste dodneška nepochopil, co smlouva ODS-ČSSD v r.1998 měla za CÍL A VÝHODY
při patovém výsledku voleb, kdy LUX nechtěl 102 koalici s Klausem, ODS bez Klause nešla do koalice. Ruml nešel do koalice s ČSSD. Zeman nabídl premiérství Luxovi, když si zchrastí 101 podporu. Za této situace se Zeman dohodl s Klausem na přijetí většinového volebního zákona, který by trvale usnadnil vládnutí a vyloučil povolební krize.
při patovém výsledku voleb, kdy LUX nechtěl 102 koalici s Klausem, ODS bez Klause nešla do koalice. Ruml nešel do koalice s ČSSD. Zeman nabídl premiérství Luxovi, když si zchrastí 101 podporu. Za této situace se Zeman dohodl s Klausem na přijetí většinového volebního zákona, který by trvale usnadnil vládnutí a vyloučil povolební krize.
Navíc ODS s prohranými volbami si zajistila kontrolu nad deficitem rozpočtu z nekontrolovatelného rozhazování ČSSD při plnění populistických slibů.
Změnu zákona o volbách pohřbil Havel a ÚS a od té doby už ČSSD nikdy neměla odvahu k reparátu. Po dvou letech Klaus chtěl oposmlouvu ukončit, čemuž potměšile bránila 4 koalice.
-----
-----
Takže k těm proklamovaným výhodám oposmlouvy, k tomu kolik nás to ve skutečnosti stálo i k tomu jak ODS "kontrolovala rozpočty" odkazuji na dřívější článek s podtitulem "Klaus v kostce": http://trololo.blog.cz/1011/kdo-krmi-svobodu
Zejména se jedná o graf 8....a roky 1996 a 2001, kde je patrné, co s Klausem udělaly blížící se volby 1996 (to je k tomu "rozpočtu z nekontrolovatelného rozhazování ČSSD při plnění populistických slibů") a zejména pak na ta tempa mandatorních výdajů během Oposmlouvy a během Tolerančního patentu - těch mandatorních výdajů, kterých se už asi nikdy nezbavíme....
Zejména se jedná o graf 8....a roky 1996 a 2001, kde je patrné, co s Klausem udělaly blížící se volby 1996 (to je k tomu "rozpočtu z nekontrolovatelného rozhazování ČSSD při plnění populistických slibů") a zejména pak na ta tempa mandatorních výdajů během Oposmlouvy a během Tolerančního patentu - těch mandatorních výdajů, kterých se už asi nikdy nezbavíme....
ad "LUX nechtěl 102 koalici s Klausem"...
.....ODS se už při prvním projeveném náznaku Luxovy strategie vyjednávání (kterou nyní na ODS zčistajasna tak oceňují ti, co obhajují koalici ODS+ČSSD), okamžitě a bez dalšího jednání domluvila s ČSSD. Klaus nikdy nechtěl Oposmlouvu rušit, naopak posléze ještě podepsal Toleranční patent, když neuspěl jeho taktický pokus zatáhnout do tzv. Superkoalice pravicové strany...které to "potměšile odmítly" ......tak jako nyní na Pražském magistrátu! No, není to nádhera? Jak se ta klausismem infikovaná moderní historie Česka opakuje, že?
Pan Gardnes mě všeznale vyzval, abych se raději podíval na dobové prameny. To ovšem netušil, že než něco napíšu, tak pokud si nejsem jist, tak si fakta ověřuji. Než jsem debatu s panem Gardnesem začal, tak jsem si mj. pročetl dobový článek pana Pečinky, komentátora blízkého ODS: "Příliš toleranční patent"
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1050/komentar-prilis-tolerancni-patent , zde se píše:
".....Deprese ovšem panovala i na pravici. Slibně se rozvíjející spolupráce Unie svobody a ODS z prvních měsíců roku 1999, vzniklá v reakci na sblížení ČSSD a KDU-ČSL při schvalování státního rozpočtu, vzala za své v dubnu 1999 po zahájení bombardování Jugoslávie spojenci z NATO. Bezvýhradná podpora akce NATO opět spojila partnery ze Čtyřkoalice a vlažné přijetí, spojené s občasným zpochybňováním použitých prostředků, zase sblížilo strany opoziční smlouvy.
ODS a ČSSD začaly ztrácet své stoupence i proto, že příliš nepokročily v pracích na změně volebního zákona a úpravě ústavy, což byla pro mnohé hlavní legitimace opoziční smlouvy. Naopak vedení obou stran začala připomínat líné kocoury, kteří jsou s daným stavem spokojeni a jejich jediným zájmem je pasivní koexistence. Jednou z reakcí na tento stav byla protestní volba senátora Fischera v doplňovacích senátních volbách v prvním pražském obvodu....
Z této atmosféry politické deprese se pokusilo vymanit vedení ODS a začátkem října 1999 vyzvalo politické strany k jednání o vytvoření supervelké koalice všech stran bez komunistů. Jak je jisté dnes (a bylo pravděpodobné už tehdy), šlo o ten typ politického impulsu, jehož cílem není proklamovaný cíl, ale pokus rozhýbat ztuhlé uspořádání, vyprovokovat k zaujetí stanovisek a vytvořit novou politickou situaci. K té se koneckonců tak či onak schylovalo, neboť na rozdíl od roku 1998 nezískala sociální demokracie podporu lidovců pro schválení státního rozpočtu a rovněž ODS odmítla odhlasovat třicetimiliardový deficit státních financí. Z desítek jednání, kontaktů a setkání vykrystalizovaly nakonec jen dvě varianty. Tvůrcem jedné byl lidovecký místopředseda Cyril Svoboda, který s Milošem Zemanem předjednal následující obchod: výměnou za podporu třetí verze rozpočtu zrušit opoziční smlouvu. Jeho iniciativa nakonec na celostátním výboru KDU-ČSL neprošla jen o několik hlasů.
Takže nakonec došlo na jednání ODS a ČSSD, jejichž výsledkem bylo podepsání tzv. tolerančního patentu, který významně měnil charakter opoziční smlouvy. Zatímco dosud byla opoziční smlouva založena na respektování procedur a pasivní toleranci vlády výměnou za kontrolní funkce v parlamentu, nyní přešla do programové roviny. "
Pan Gardnes mě všeznale vyzval, abych se raději podíval na dobové prameny. To ovšem netušil, že než něco napíšu, tak pokud si nejsem jist, tak si fakta ověřuji. Než jsem debatu s panem Gardnesem začal, tak jsem si mj. pročetl dobový článek pana Pečinky, komentátora blízkého ODS: "Příliš toleranční patent"
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1050/komentar-prilis-tolerancni-patent , zde se píše:
".....Deprese ovšem panovala i na pravici. Slibně se rozvíjející spolupráce Unie svobody a ODS z prvních měsíců roku 1999, vzniklá v reakci na sblížení ČSSD a KDU-ČSL při schvalování státního rozpočtu, vzala za své v dubnu 1999 po zahájení bombardování Jugoslávie spojenci z NATO. Bezvýhradná podpora akce NATO opět spojila partnery ze Čtyřkoalice a vlažné přijetí, spojené s občasným zpochybňováním použitých prostředků, zase sblížilo strany opoziční smlouvy.
ODS a ČSSD začaly ztrácet své stoupence i proto, že příliš nepokročily v pracích na změně volebního zákona a úpravě ústavy, což byla pro mnohé hlavní legitimace opoziční smlouvy. Naopak vedení obou stran začala připomínat líné kocoury, kteří jsou s daným stavem spokojeni a jejich jediným zájmem je pasivní koexistence. Jednou z reakcí na tento stav byla protestní volba senátora Fischera v doplňovacích senátních volbách v prvním pražském obvodu....
Z této atmosféry politické deprese se pokusilo vymanit vedení ODS a začátkem října 1999 vyzvalo politické strany k jednání o vytvoření supervelké koalice všech stran bez komunistů. Jak je jisté dnes (a bylo pravděpodobné už tehdy), šlo o ten typ politického impulsu, jehož cílem není proklamovaný cíl, ale pokus rozhýbat ztuhlé uspořádání, vyprovokovat k zaujetí stanovisek a vytvořit novou politickou situaci. K té se koneckonců tak či onak schylovalo, neboť na rozdíl od roku 1998 nezískala sociální demokracie podporu lidovců pro schválení státního rozpočtu a rovněž ODS odmítla odhlasovat třicetimiliardový deficit státních financí. Z desítek jednání, kontaktů a setkání vykrystalizovaly nakonec jen dvě varianty. Tvůrcem jedné byl lidovecký místopředseda Cyril Svoboda, který s Milošem Zemanem předjednal následující obchod: výměnou za podporu třetí verze rozpočtu zrušit opoziční smlouvu. Jeho iniciativa nakonec na celostátním výboru KDU-ČSL neprošla jen o několik hlasů.
Takže nakonec došlo na jednání ODS a ČSSD, jejichž výsledkem bylo podepsání tzv. tolerančního patentu, který významně měnil charakter opoziční smlouvy. Zatímco dosud byla opoziční smlouva založena na respektování procedur a pasivní toleranci vlády výměnou za kontrolní funkce v parlamentu, nyní přešla do programové roviny. "
A co z toho plyne pro dnešek? Že jako tehdy i dnes vyjednávači opustili jednání se svými spojenci ante portas. Že jako tehdy byla bližší košile než kabát a navzdory Nečasovu ujišťování před volbami, se ODS po volbách spojila s ideovým protivníkem rychlostí blesku (odmyslíme-li si čekání na výsledek hrozby nových voleb). To, že kritizéři nepolitické politiky si už ani neuvědomují, že už dávno některé kriteria pro nepolitickou politiku zavedli a pokračují v nich vesele dál. Že tu Oposmlouva přivodila jak nevratné škody a problémy pro rozpočtování dalších vlád, tak stejně nevratné problémy ve znechucení veřejnosti. Že tu Klus zasel infekci nevyjednávání s ideovými spojenci a spojování se s ideovým protivníkem proti svým spojencům. Infekci politického hochštaplerství. Stejně jako určité úsilí postavit Česko proti přirozeným západním spojencům. Že jako tenkrát by bylo chybou špinit se nemravnou superkoalicí . Že tak jako Stalin podezíral každého z toho, co sám dělal, tak Klaus a jeho ocásci podezírali TOP09 z toho, co sami dělali a oč vždy usilovali - o likvidaci svého spojence.
Komentáře
Okomentovat