Jak zvítězit sám nad sebou, v podání pana Macha
Toto je úvaha nikoliv o konkrétním problému, který pan Mach nastínil v článku EVROPA: Dle rozsudku EU musíme regulovat i to, co neexistuje. Mě osobně jde o to, podívat se na to a popsat, jak se dělá "pravicová" demagogie (o té levicové byly popsány stohy)
Pan Mach píše: "Česká republika nemá a nechce mít penzijní systém založený na zaměstnaneckých fondech"....zábavné je jednak to, za koho pan Mach mluví. Zda za ta promile jemu oddaných, není známo. Jak ví, že (my stát) nechceme a nebudeme chtít mít možnost zaměstnaneckého připojištění....jako další možnost?
Ona totiž ta jeho formulace "založený na zaměstnaneckých fondech" je "sviňárna", slušně řečeno čirá demagogie...to je totiž zase ten jeho píseček, na kterém nikdo nehraje, o který se nikdo nestará....to je metoda, říkám jí: "vytyčit a vykolíkovat území virtuální problém - a slavně nad ním zvítězit"
V dalším si vypomohu velmi cennou připomínkou pana Ruščáka, kterou měl k Machově článku:
V jeho článku se nachází jen odkaz na vyhledávač rozsudků, nikoliv rozsudek sám. Mach asi ví proč - v rozsudku samém totiž je jeho primitivní článek jasně vyvrácen v odstavcích 40-42. Rozsudek je zde: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008J0343:CS:HTML
Tohle je pravidlo, které je naprosto normální ve všech federacích nebo konfederacích či v mezinárodních organizacích (jako třeba WTO), kde mají jednotlivé členské státy právo na to k něčemu buď přistoupit, nebo nepřistoupit. Ve Spojených státech například platí federální zákon, který upravuje uznávání homosexuálních manželství. Je to zákon, který má jako jurisdikci celé Spojené státy, ale státy, které homosexuální manželství nemají, ho jednoduše nevyužívají s tím, že když se k tomu kroku odhodlají, mají právní rámec, který musejí naplnit. V Německu je tatáž zásada v odstavci 1(2) EGBGB, podobné ekvivalenty jsou ve Švýcarsku, v Rusku i dalších federálních nebo konfederativních systémech. Směrnice platí na území celé EU, stanovují cíl, který je třeba splnit (vlastní interpretací), čili uvést do svého právního řádu. Taková pravidla musejí platit všude, kde je to geograficky možné (viz čl. 42 Rozsudku) s tím, že nemají žádné právní důsledky tam, kde neexistuje věc, kterou regulují.
Tohle je pravidlo, které je naprosto normální ve všech federacích nebo konfederacích či v mezinárodních organizacích (jako třeba WTO), kde mají jednotlivé členské státy právo na to k něčemu buď přistoupit, nebo nepřistoupit. Ve Spojených státech například platí federální zákon, který upravuje uznávání homosexuálních manželství. Je to zákon, který má jako jurisdikci celé Spojené státy, ale státy, které homosexuální manželství nemají, ho jednoduše nevyužívají s tím, že když se k tomu kroku odhodlají, mají právní rámec, který musejí naplnit. V Německu je tatáž zásada v odstavci 1(2) EGBGB, podobné ekvivalenty jsou ve Švýcarsku, v Rusku i dalších federálních nebo konfederativních systémech. Směrnice platí na území celé EU, stanovují cíl, který je třeba splnit (vlastní interpretací), čili uvést do svého právního řádu. Taková pravidla musejí platit všude, kde je to geograficky možné (viz čl. 42 Rozsudku) s tím, že nemají žádné právní důsledky tam, kde neexistuje věc, kterou regulují.
Ano i já jsem už párkrát upozorňoval na to, že pan Mach s těmi odkazy pracuje tak, že jsou nepoužitelné, že se spoléhá na lenost čtenáře, před nímž stojí nemalé úsilí, jak si pravý stav věcí ověřit. Nevěřím, že by to pan Mach dělal neúmyslně. Kdykoliv jsem si dal tu práci a našel si zdroj, o který opírá svá tvrzení, našel jsem pravý opak v horším případě a skutečnost "poněkud jinou" v lepším případě...
Komentáře
Okomentovat