Na vodních lyžích do Japonska VI
Den 6 - Hiroshima a Miyajima
Dokud nevstoupíte do hiroshimskýho muzea věnovanýmu bombovýmu útoku, tak rozhodně nemáte pocit, že tady někdy něco bouchlo. Snad kromě kačenčiných nervů. Zvrkla si totiž v parku na schodech nohu a to tak vypečeně (místní snad prominou), že jí to určitě bude bolet ještě několik dalších dnů. V parku u památníku, vlastně u všech možných památníků, se pořád fotí žluťáčci školou povinní. Jsou pro nás skoro jako atrakce, ale to my pro ně určitě taky. Z hirošimskýho hradu je zatím zrekonstruovanej vodní příkop, obranný zdi a hlavní věz s pěti patry věnovanými historii města a okolí. Uvnitř věže vás zdarma oblečou do samuraiské zbroje nebo do kimona a z posledního patra je nádhernej výhled. Po výlezu z hradu jsme nasedli na vlak a vyrazili směrem k Miyajimaguchi, odkud nás trajekt převezl na ostrov Miyajima. 
Hned po výlezu z přístavu na nás opět čekaly srnky. Bohužel jsme o tom předem neměli ani tucha a chyběly nám tak patričně tvrdý boty. Hlavně, že všude mají cedule, že se jedná o strašně moc divokou zvěř. No fakt, divoká zvěř jak stehno. Když zrovna neloudí něco ke svačince, tak se aspoň tváří desně kriticky. Jedna potvora mi dokonce chtěla z ruky vyškubnout igelitovej papír od bonbónu. Po chvilce přetahování ten moudřejší ustoupil a srnka tak odkráčela s nepořízenou. Hlavní turistickou atrakcí ostrova je velká červená shintoistická brána, která pokud máte jako my štěstí na příliv, kouká z moře. Pokud ho nemáte, kouká z bahna. Stejně tak zbytek chrámu Itsukushima Jinja. V okolí je ještě několik dalších chrámečků, drahých hotelů, hřbitov a srnčí základna. Na horu Misen jsme nešli, protože Kačenčino válečné zranění z Hiroshimy nám to neumožňovalo. K večeři jsme si dali okonomiyaki v hospodě naproti hiroshimskýmu nádraží. Sledovat pět japíků kmitajících nad rozžhavenými pláty rozhodně zkrátí čekání na místní vyhlášenou dobrotu.
Dokud nevstoupíte do hiroshimskýho muzea věnovanýmu bombovýmu útoku, tak rozhodně nemáte pocit, že tady někdy něco bouchlo. Snad kromě kačenčiných nervů. Zvrkla si totiž v parku na schodech nohu a to tak vypečeně (místní snad prominou), že jí to určitě bude bolet ještě několik dalších dnů. V parku u památníku, vlastně u všech možných památníků, se pořád fotí žluťáčci školou povinní. Jsou pro nás skoro jako atrakce, ale to my pro ně určitě taky. Z hirošimskýho hradu je zatím zrekonstruovanej vodní příkop, obranný zdi a hlavní věz s pěti patry věnovanými historii města a okolí. Uvnitř věže vás zdarma oblečou do samuraiské zbroje nebo do kimona a z posledního patra je nádhernej výhled. Po výlezu z hradu jsme nasedli na vlak a vyrazili směrem k Miyajimaguchi, odkud nás trajekt převezl na ostrov Miyajima. Hned po výlezu z přístavu na nás opět čekaly srnky. Bohužel jsme o tom předem neměli ani tucha a chyběly nám tak patričně tvrdý boty. Hlavně, že všude mají cedule, že se jedná o strašně moc divokou zvěř. No fakt, divoká zvěř jak stehno. Když zrovna neloudí něco ke svačince, tak se aspoň tváří desně kriticky. Jedna potvora mi dokonce chtěla z ruky vyškubnout igelitovej papír od bonbónu. Po chvilce přetahování ten moudřejší ustoupil a srnka tak odkráčela s nepořízenou. Hlavní turistickou atrakcí ostrova je velká červená shintoistická brána, která pokud máte jako my štěstí na příliv, kouká z moře. Pokud ho nemáte, kouká z bahna. Stejně tak zbytek chrámu Itsukushima Jinja. V okolí je ještě několik dalších chrámečků, drahých hotelů, hřbitov a srnčí základna. Na horu Misen jsme nešli, protože Kačenčino válečné zranění z Hiroshimy nám to neumožňovalo. K večeři jsme si dali okonomiyaki v hospodě naproti hiroshimskýmu nádraží. Sledovat pět japíků kmitajících nad rozžhavenými pláty rozhodně zkrátí čekání na místní vyhlášenou dobrotu.
Komentáře
Okomentovat