Na vodních lyžích do Japonska II

Den 2 - Tokyo a přesun do Kobe

Na to, že si člověk div nemusí najmout průvodce, aby našel odpadkovej koš, je tady úžasně čisto. Myšlenky už nejspíš tak čistý nebudou, protože sukně zdejších studentek končí fakt proklatě vysoko. To nemůže být legální ani v místním pornoprůmyslu a to už je co říct. Byli jsme se podívat na Harajuku. O víkendech se tam dá setkat s nejrozsáhlejší paletou zjevů, který moderní Japonsko vyprodukovalo. Nám se sice nepoštěstilo, ale bylo jim v zápětí odpuštěno - díky úspěšnýmu nákupu několika drobností v obchodě s přízviskem "vše za 105 yenů, mimo prodavaček". Na ně se prý vztahuje nějaká speciální daň, takže to vyjde dráž. Kačenka potřebovala novej mobil a když chcete něco takovýho koupit, zajedete na Akihabaru. Říkají tady tomu "the electric town". Kousek od tamní stanice metra jsme narazili na Maid Café, což je kavárna ve stylu anime. Byli tam z nás běloušů trochu vyplesknutý, ale kromě mizernýho kafe jsme dostali celkem dobrej zmrzlinovej pohár a udělali si polaroidový foto s jednou z obsluhujících slečen, co byla oblečená v kostýmu francouzský služky. Si tak říkáme, kdo pro koho tam vlastně byl větší atrakcí. V Asakuse byly davy, převážně japončíků. Jediný co se v tamních krámcích a stáncích nedá koupit jsou indický auta a otroci. Nebo je možná jen kvůli vedru neměli vystavený. Na oběd jsme šli na jezdící sushi ve stylu "vše co sníte… si zaplatíte". Ceny jsou podle barvy tácků a čaje může člověk vypít co hrdlo ráčí. S Kačenkou jsme se najedli dohromady asi za 2000 yenů (ani ne 500 korun). Pár hodin jsme se ještě flákali po Tokyu a přišel čas vyrazit na naší první cestu Shinkansenem. Souprava očividně nebyla z nejnovějších, ale zato vypucovaná a přijela včas. Začínáme chápat, proč tu mají dokumentární snímky o evropských železnicích zařazený v sekci Horor. Do Kobe jsme dorazili pozdě večer. Po chvilce intenzivní triangulace se nám podařilo najít hotel a ubytovat se v luxusním 1,3 x 3 m pokoji s krvelačným komárem.