Kdy začalo zadlužování země?
Premiér Nečas se nechal slyšet, že rekordní zvýšení daní se konalo za ministrování Sobotky (CSSD).
Z časové řady úhrnné daňové kvóty ale nic světoborného nevyplývá: 1995 36,2 1996 35,1 1997 35,5 1998 33,9 1999 34,7 2000 34,4 2001 34,5 2002 35,4 2003 36,0 2004 36,6 2005 37,1 2006 36,2% 2007 36,9% 2008 36,6%
Pravdou je, že socialisté nevyužili zvýšený růst HDP ke snižování státního rozpočtu, ke snižování mandatorních výdajů.
Zadlužování nezačalo až na počátku tohoto tisíciletí. Začalo už během privatizace, To vysvětlím později, začnu rokem 1996, kdy to bylo nejmarkantnější. Psal se volební rok 1996 a Klaus s vidinou znovuzvolení rozvolnil rozpočtovou disciplínu v úmyslu koupit si voličskou základnu z peněz, které od nich vybral do státního rozpočtu.
.
Jiří Schwarz z Liberálního institutu to hodnotí zde takto: Rok 1996 byl volebním rokem do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Touha po znovuzvolení vedla Klausovu vládu k povolení opratí fiskální disciplíny a zmírnění tempa hospodářské transformace. Od počátku roku 1996 byly významně valorizovány starobní důchody a zvýšily se další rozpočtové výdaje tak, že na konci srpna bylo jasné, že rozpočet skončí schodkem, proto vláda snížila rozpočtové příjmy i výdaje.
Zpomalení transformace vedlo ke vzniku skrytých deficitů veřejných rozpočtů, které v roce 1998 dosáhly výše 270 mld. korun.
.
Co to udělalo, je krásně vidět na příslušném grafech meziročních dynamiky výdajů a temp růstu mandatorních výdajů:
1. dynamiky meziročního růstu výdajů - v roce 1996 vidíme, že dynamika změn mandatorních nákladů ze zákona poskočila o cca 23%, další rok cca o dalších 15%
2. Na grafu temp růstu mandatorních a quasimandatorních nákladů zejména v roce 1996 a později v důsledku Opoziční smlouvy i v roce 2001. Zde vidíme, jak v roce 1996 skokově narostly mandatorní a quasimandatorní náklady o cca 14% a v dalším roce 1997 o 5%. V letech opoziční smlouvy a tolerančního patentu pak o 6%, pak o 7%, pak o 4% a posléze o fantastických 25%, po tolerančním patentu o 1%, což by vypadalo jako úsporné chování, kdyby se náklady každoročně vynakládané ze zákona podařilo vrátit na výchozí úroveň aspoň přibližně.
ČSSD již v tomto roce 2002 nepotřebovala kupovat voliče, to proběhlo v roce 2001. Zde je v plné kráse vidět ta krása opoziční smlouvy, kterou se často holedbají nekritičtí příznivci Klause a opoziční smlouvy, která měla za cíl jediné - vyřadit z politické soutěže všechny strany mimo ODS a ČSSD. Tyto strany se spojily v boji o hegemonii napravo i nalevo. A za to platíme dodnes a máme nést následky avizovaného zvýšení daní, které reprezentuje dle odhadů 75 miliard v rozpočtu navíc.
.
Pokud dnes chce někdo operuje s problémy našich veřejných financí, měl by přitom vystupovat i proti nemravné opoziční smlouvě. To lze ale dost těžko předpokládat, když nejprve rozhazovala pravice (to ona otevřela Pandořinu skříňku) a pak společně levice se "zuby skřípající pravicí", které to ovšem stálo za pofiderní zničení své opozice v jejím vidění, za zničení přirozených.
Naznačil jsem ale na začátku, že to nezačalo až v roce 1996. Skrytý dluh vznikal a byl založen už v samém projektu privatizace. byla zvolena tzv. česká resp. česko-slovenská cesta privatizace bez zahraničního kapitálu. Tomu byly obětovány banky a zprostředkovaně další rozpočty, neboť privatizaci podniků nepředcházela privatizace bank.
Jiří Schwarz k deficitu 270 mld. korun a jeho příčinám řadí nedokončenou privatizaci bank:
"Někteří ekonomové už na počátku 90. let vyjadřovali námitky proti záměru vlády umožnit účast státem vlastněným institucím v privatizačním procesu. Největší obavy v nich vzbuzovala státem vlastněná velká bankovní čtyřka (KB, ČS, ČSOB a IPB) a jejími dceřinými společnostmi spravované investiční a později podílové fondy. Došlo tak k perverzní privatizaci, s jejímiž důsledky (vysoký podíl klasifikovaných úvěrů a nízká úroveň manažerského řízení vyplývající z nestandardní corporate governance) se potýkáme dodnes. Situaci bylo možno elegantně řešit na konci roku 1995 či počátkem roku 1996 prodejem bank kvalitním zahraničním zájemcům. V té době by příjem FNM z jejich prodeje byl maximálně možný vzhledem k vysokým cenám akcií a pozitivním očekáváním budoucího hospodářského vývoje v České republice."
.
Tedy ztráty byly dvojího druhu, jednak se nemaximalizoval možný zisk z prodejů bank, které uskutečnil až Zeman, ale, a to zejména, se jednalo o to, že se umožnilo to, pro co se vžil termín tunelování bank, které s vytunelováním podniků vedlo ke skryté zadluženosti a následné sanaci bank.
Takže ano, zaplatíme zvýšeným DPH za chyby populistických politiků. Politiků z pravé i levé části politického spektra. A že se to výrazně odrazí na výši úhrnné daňové kvóty v příštích letech, je nabíledni. Ostudné je, že se ke snižování nebo aspoň zpomalení rychlosti růstu dluhu nevyužilo ani období rekordního růstu HDP...toto jde plně na triko sociálních demokratů...
Komentáře
Okomentovat