Jak to vidí Mark Twain II

VDĚČNÝ MANŽEL

Jednoho dne jela hlavní ulicí velikého města jakási dáma se svým synáčkem, když tu se koně něčeho polekali, splašeně uskočili stranou, kočího tím shodili s kozlíku a ti, co jeli v kočáře, zůstali uvnitř ohromeni hrůzou. Avšak jakýsi statečný mladík, který tudy jel s hokynářským povozem, vrhl se před vyhazující zvířata a podařilo se mu s nasazením vlastního života zarazit jejich úprk. Vděčná dáma si vzala jeho adresu, a jakmile dojela domů, pověděla o tom hrdinském činu svému manželovi (čtenáři knih), jenž vyslechl dojemné vyprávění se slzami v očích, a když byl spolu se svými milovanými, kteří byli zachráněni, vzdal díky Tomu, jenž dbá, aby ani vrabec nespadl na zem nepovšimnut, poslal pro statečného mladíka, a vloživ mu do ruky šek na pět set dolarů, řekl: "Vezměte toto jako odměnu za svůj ušlechtilý skutek, Williame Fergusone, a jestliže budete někdy potřebovat přítele, vzpomeňte si, že Thompson McSpadden má vděčné srdce." Z toho si vezměme naučení, že dobrý skutek nemůže zůstat bez odměny pro toho, kdo jej vykonal, ať je původu jakkoli nízkého.

POKRAČOVÁNI

William Ferguson přišel o týden později a žádal pana McSpaddena, aby mu svým vlivem pomohl dostat se do nějakého vyššího zaměst nání, neboť má pocit, že je schopen něčeho lepšího než dělat kočího na hokynářském voze. Pan McSpadden pro něj získal podúřednické místo s dobrým platem.

Pak Williamu Fergusonovi onemocněla matka, a tak William - Ale abychom to řekli krátce, pan McSpadden ji přijal do svého domu. Zanedlouho zatoužila po společnosti svých dětí; a tak byly přijaty do domu Mary i Julia, s nimi pak i jejich bratříček Jimmy. Jimmy měl kapesní nůž, s kterým jednoho dne zabloudil sám a sám do přijímacího pokoje a v době kratší než tři čtvrtě hodiny snížil hodnotu nábytku, ceněného na deset tisíc dolarů, na hodnotu neurčitelnou. O několik dní později spadl se schodů, zlomil si vaz a do domu přišlo sedmnáct rodinných příbuzných zúčastnit se pohřbu. Tak se seznámili s domácími lidmi, po pohřbu zabrali pro sebe kuchyni a vytrvale udržovali McSpaddenovy v bdělosti pořádáním různých výstupů a pak zase nových, když ty první pominuly. Stará paní hodně pila a také hodně nadávala; pamětlivi však, co její syn pro ně udělal, byli si McSpaddenovi vědomi, že je jejich povinností napravit ji, a tak šlechetně konali dál svůj vznešený úkol. William často přicházel, dostával čím dál menší částky peněz a žádal o vyšší i výnosnější zaměstnání - které mu vděčný McSpadden někdy rychle, někdy pomaleji opatřil. Rovněž se McSpadden po jistých rozpacích uvolil vydržovat Williama na studiích; když však nastaly první prázdniny a hrdina žádal, aby byl ze zdravotních důvodů poslán do Evropy, pronásledovaný McSpadden povstal proti tyranovi a vzbouřil se. Prostě a jasně odmítl. Matka Williama Fergusona tak užasla, že jí láhev ginu vypadla z ruky a její rouhavé rty se odmlčely. Když se opět vzpamatovala, řekla polohlasem: "Tohle je tedy vaše vděčnost? Nebýt mého syna, kde by ted byla vaše žena i s vaším chlapcem?"

William pravil: "Tohle je vaše vděčnost? Zachránil jsem vaší ženě život nebo nezachránil ? Jen to řekněte!"

Z kuchyně se nahrnulo sedm příbuzných a každý z nich řekl: "Tohle tedy je ta jeho vděčnost!"

Williamovy sestry poplašeně přihlížely a říkaly: "Tohle je tedy ta jeho vděč -", přerušila je však matka, která propukla v pláč a zvolala: "Když si jen pomyslím, že můj zvěčnělý Jimmy přišel o život ve službách takového hada!"

Tyto okolnosti probudily v pobouřeném McSpaddenovi zmužilost a on odpověděl pln ohně: "Ven z mého domu, vy holoto žebrácká! Knihy mě oklamaly, ale už mě neoklamou - jedna zkušenost mi stačí." Obrátiv se k Williamovi, zvolal: "Ano, zachránil jste mé ženě život, ale kdo to příště udělá, ten zahyne na útěku!"

Chci na závěr povědět, že se případ Williama Fergusona vskutku udál, jak jsem se o tom osobně přesvědčil - změnil jsem jen některé podrobnosti, aby se William sám nepoznal.

Mark Twain