Zlepšovat, neničit

publikováno s laskavým svolením:

EU vznikala primárně jako politický MÍROVÝ projekt. Doprovodným neoddělitelným efektem, který dává background do zástavy jsou hospodářské důvody. Čistě potřebám liberalizace trhu vyhovuje i komplex bilaterálních smluv. Zakladatelé i pokračovatelé si kladly vyšší cíl - integraci politickou a ekonomickou. Pokud někdo říká, že to nevěděl, nikdy nečetl ani preambule všech smluv postupně směřujících k Maastrichtské smlouvě (1993). Už v roce 1979 se volili přímo volení poslanci Evropského parlamentu. Pan prezident konečně uznal aspoň to, že zásadní výhybka nastala v roce 1993 Maastrichtskou smlouvou. Do té doby on i jeho příznivci tvrdili, že jsme podávali v roce 1996 přihlášku do JINÉ unie, než do které jsme vstupovali v roce 2003. Aspoň to, že už přiznal, ačkoliv ani Maastricht není tak ostrý zlom, jak se tvrdí a ignoruje veškeré předchozí směřování. Už Jednotný evropský akt z roku 1986 revidoval Římské smlouvy a zásadně upravil strategii a přístup k harmonizaci práva. Cílem bylo odstranění zbývajících překážek obchodu, POSÍLENÍ ROLE EP a principu kvalifikované většiny protože už tehdy bylo nesnadné dosahovat jednomyslného hlasování 12 členů. Kvůli usnášeníschopnosti došlo k přerozdělení hlasů, rozšířil se počet oblastí, kde už se rozhodovalo KVALIFIKOVANOU VĚTŠINOU. Že vám to něco silně připomíná? No, mě také - Lisabonskou smlouvu!
Je tedy jasné, že jsme věděli, do čeho jdeme. Pokud jsme požádali o přijetí do společného projektu, nemělo by to být kvůli tomu, abychom projekt torpédovali, či ho dokonce zničili. Jiří Payne na otázku, zda chce VK naše vystoupení z EU prozradil: "To by byly nízké cíle. Já se domnívám, že on chce EU zničit". V tomto kontextu se pak děje ona na mnohém dokladovatelná účelovost "kritiky" Evropské unie. To mě dostalo z pozice počátečního euroskeptika. Porovnáním jejich argumentů se skutečností jsem si až na nepodstatné výjimky vždy ověřil, že kritici jsou motivováni jednak ideologicky a vědomým či nevědomým ignorantstvím. Že prostě neznají, či dokonce nechtějí skutečnost znát. Jsou přisáti na mytologii na internetu se opakujících nesmyslů. Až se setkám v diskusích se skutečně poučeným euroskeptikem, který předmět kritiky skutečně zná, pak se s ním s nadšením pustím do kritiky EU. Ve stádu ignorantů bych se ale styděl. Nemám tu jejich hroší kůži, abych sledoval, jak vypadají mé "pevné" názory v porovnání se skutečností. Nemohl bych být ve stádě s "kritiky", kteří se kvůli argumentu neštítí ani lži a podvrhu (viz. články P. Macha)