Předvídatelné rozhodnutí Ústavního soudu

Nemohlo to dopadnout jinak. Pouze lidé s právním vědomím mezka si mohli být jsiti, že Ústavní soud nezasáhne. Jakkoliv se jedná o pro vládu důležité rozhodnutí, z dlouhodobého hlediska není možné, aby právo bylo ohýbáno ve prospěch krátkodobých cílů vlád. Vyřadit z rozhodování nově zvolené těleso Senátu se ani napříště nesmí vládám vyplatit. V SRN ani v Rakousku stav legislativní nouze nebyl v poválečné době nikdy vyhlášen...

V odlišných stanoviscích soudu mě zaujal názor soudce Balíka: V prvé řadě prý nelze odhlédnout od jevu "mentálních reziduí v hlavách dlouholetých poslanců, kteří vzorce reprodukují a činí je přístupnými i parlamentním nováčkům" (srv. J. Kysela) Dovolím si dodat, že tomuto jevu nelze zabránit, stejně tak jako nelze zabránit tomu, aby synové přebírali dobré a špatné návyky svých otců.
Ona je vůbec otázka, proč vůbec zkoumat, zda poslanci věděli či nevěděli. Občana se také nikdo neptá, zda věděl, či nevěděl. Stejně tak poukazování na to, že se institut legislativní nouze zneužíval i za vlády nynější opozice. Kde není žalobce, není ani soudce a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. ÚS nelétá nad zemí a nedozoruje zrakem orla a nezasahuje dle svého uvážení. ÚS zasahuje až na podněty těch, kteří se cítí být postiženi do té míry, že podají své námitky. A je jedno, zda sami nečinili nebo činili a kolikrát činili totéž...Odkazuji na obdobné rozhodnutí ÚS ve věci vyhlášení předčasných voleb. Také nerozhodovalo to, zda a kolikrát se vyhlášení předčasných voleb zneužilo.

Stanovisko Ivany Janů doslova budí úžas: Pokud vláda a zákonodárný sbor činí určité kroky, které považuje za (politicky, hospodářsky) nezbytné a naléhavé a které byly výslovným předmětem volební soutěže politických sil, a to hned v prvních měsících výkonu svého mandátu, je legitimita těchto kroků natolik silná, že zájem na formální ochraně jednoho z (mnoha) prvků institucionálního zakotvení rolí a funkcí parlamentní opozice, která svým politickým programem nepřesvědčila dostatečný počet voličů, je nemůže převýšit.

Dále: Uvedené materiální posouzení legitimity postupu parlamentní většiny zcela postrádám v úvahách většiny pléna, které se soustředilo toliko na přísné posouzení čistoty (rychlosti) legislativního procesu, bez ohledu na (obsahový) charakter napadeného zákona, jehož meritum bylo přímo a výslovně prověřeno ve volbách (předvolební deklarace úspor a změn v sociální oblasti) a provedeno hned v úvodní fázi výkonu mandátu vlády (parlamentní většiny).

Co si budeme povídat, šlo o to, dosáhnout rychlého přijetí v Poslanecké sněmovně, aby se materiíí mohl zabývat ještě "ten náš Senát", nikoliv už ten "jejich Senát" vzešlý z posledních voleb, které představovaly poslední ověření "legitimity těchto kroků", o kterých soudkyně Janů píše....

Dále: Vytýkám většinovému názoru pléna, že své úvahy předkládá převážně v abstraktní rovině, jakoby se jednalo toliko o parlament modelový a nikoliv reálný. Česká ústavní praxe však není ani zdaleka takto ideální. Většinový názor pléna nevzal v úvahu, že institut legislativní nouze, jak je upraven zákonem, nemá výslovná ústavní omezení a je využíván dlouhodobě k rozličným účelům. V tomto režimu byla schválena řada zákonů, které svým významem, dle mého názoru, převyšují nyní posuzovanou novelizaci.

Jinak řečeno, během privatizace se toho tolik rozkradlo, že nynější zlodějničky se s tím nedají srovnat. Takže to tak nechme být. S vykřičníkem nebo s otazníkem?

Suverenně nejslabší odlišné stanovisko je stanovisko soudkyně Lastovecké, které v ničem nezapře silný příklon k ODS. Těžko říct, co by tomu řekl otec...pan Kessler

Ústavní soud by měl v případě vyhlášené legislativní nouze v prvním kroku pouze posuzovat, zda ze strany vlády a posléze předsedy poslanecké sněmovny nedošlo ke zjevnému zneužití tohoto institutu. Vláda může požádat o vyhlášení legislativní nouze pouze za podmínek stanovených v § 99 odst. 1 JŘPS a svou žádost musí řádně odůvodnit.

No právě! § 99 odst. 1 JŘPS upravuje problematiku podobně jako je to v jiných zemích, kde ovšem aplikace příslušných ustanovení vede k tomu, že tento institut není vůbec využíván...

Jiří Mucha: Nejednalo se o svévoli, neboť vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně za vedení hospodářské politiky státu, a to ve vazbě na výsledek voleb.

To je ovšem dosti chatrné vidění odpovědnosti, když vláda kopíruje většinu v poslanecké sněmovně. Viděno touto optikou, ona svévole musí být podrobena dalšímu testu než pouhému zkoumání, zda došlo ke kontrole odpovědnosti vlády Poslaneckou sněmovnou. Tento test je v rukou ÚS. Toho se pan Mucha vzdává. K čemu tam tedy je?

Soudkyně Židlická: Je zřejmé, že v projednávané věci došlo k nepřípadnému využití procesních instrumentů, umožňujících urychlení a zjednodušení legislativního procesu. Ovšem při vyváženém hodnocení nastálé situace měla být, podle mého názoru, zvážena úroveň politické kultury v České republice...

To se komentuje samo!!!

Říká se, že každý je po bitvě generál. Toto rozhodnutí jsem ale předvídal už loni: http://trololo.blog.cz/1011/konec-demokracie-zuri-klaus-cssd-ho-urazila-kvuli-stiznosti